Pro svět fraška, ale pro Polsko bod, ledacos nás učí
To se dalo čekat, že globální konference o klimatických změnách pořádaná v zemi, která se ze všech členských zemí EU dlouhodobě zdaleka nejvíce brání jakékoliv koordinované mezinárodní akci, která by vedla ke zpomalení růstu negativních vlivů ekonomické činnosti lidí na klima Země, nepovede k ničemu než blamáži ... A myslím, že se to všeobecně čekalo, předpokládám, že autor to také čekal. Připomeňme, že konference se koná ročně a až na výjimky (1997, 2007, 2009) nevzbudí téměř žádnou pozornost širší veřejnosti. Z prvních 7 ročníků se 6 konalo ve vyspělých zemích, hlavně v Evropě. V posledních letech se většina těchto výročních konferencí koná v rozvojových zemích a nových ekonomických tygrech ( laních? gepardech? chrtech?) Polsko ovšem hostilo dva (!) z posledních šesti ročníků. Připomeňme, že kromě tohoto nejméně horlivého člena EU v oblasti jakýchkoliv koordinovaných akcí usilujících o zpomalení negativních vlivů činnosti člověka na změny klimatu jediným organizátorem této akce z řad EU v posledních letech byla naopak jedna z vůbec nejhorlivějších zemí světa, Dánsko (v tom případě se ovšem konference konala na úrovni hlav států, klimatický summit OSN 2009). Z hlediska Polska je jasné, že si oblast, kterou považuje pro sebe za tak sociálně a ekonomicky klíčovou , chce pohlídat. Samozřejmě, organizátor má jen omezenou kontrolu nad průběhem takové konference OSN. Má jen omezený (ale ne nulový) vliv na výběr témat, nemá téměř žádný vliv na obsah dokumentů pro jednání a má jen velmi omezený vliv na znění komuniké (communiqué). Ale má mnoho cest, jak tón, skutečný - nikoliv pouze plánovaný, ale skutečný - program, příp. i vlastní konání nebo nekonání, ovlivnit. To jsme zažili mnohokrát, tady není prostor pro rekapitulace, ale Poláci nám předvádějí, že tohle docela dobře zvládají. Vlk se tak nějak nažere a národní zájmy Polska - ty domácí (ekonomika), i ty globální (nenarušené vztahy s partnery, kteří jsou podobně nehorliví jako Polsko, ukonejšené vztahy s těmi, kteří jsou mnohem horlivější) - nedojdou újmy (v nejhorším případě), anebo jsou podpořeny.Pořadatelství navíc Polsku velmi dobře zapadá do dlouhodobé strategie postupného zvyšování mezinárodně politického povědomí (nejdříve) a vlivu (v dalších fázích). Nějaký velký světový slet co nejvyššího počtu zemí (jen na letních olympiádách se schází více zemí) do "zvyšování povědomí o zemi jako globálně politickém hráči) patří. Pravda, kdyby nešlo o oblast, kterou Polsko považuje za natolik prioritní pro svůj rozvoj (chce si ji hlídat), stačila by mu jedna konference, ta menší, v r. 2008, a nepotřebovalo by dvě. (Zvlášť když ani fotbalové mistrovství na povědomí o zemi ve světě a na její roli na světové mapě nemá úplně nulový vliv.) Ale zorganizovala dvě, ohlídala si své téma a navíc formou, která i EU v současnosti asi vyhovuje, aniž by musela na sebe brát případnou odpovědnost za "blamáž", a dokonce si udělala i malou čárku. Zkrátka, výsledky jsou očekávané. Svět se v koordinované akci skoro nikam nepohnul - ani dopředu, ale také ne zpět, což většině zemí v současné ekonomické situaci vyhovuje, byť pro mnohé země je nepřijatelné říci to nahlas. A Polsko z akce asi dostalo to, co si předsevzalo - to, kvůli čemu do organizace akce strčilo své peníze a nepohodlí. (Přiznejme si, že velké mezinárodní akce s sebou nesou dočasné nepohodlí pro část obyvatel a dlouho trvá, než se státu nepřímo vrátí náklady s akcí spojené). Polsko nás učí ledacos o tom, jak se konstruktivně buduje pozice země na mezinárodně politické mapě, aniž by ta země obětovala své speciální zájmy (které navíc část nejbližších spojenců ani nesdílí), aniž by spojencům okopla jediný kotník. Dokonce jsou nakonec i nejbližší spojenci, evropští i neevropští, asi rádi.