Zvláštní na tom je,
že čím byly arabské režimy "prozápadnější" (resp. více vyhovovaly "západním" kritériím), tím více v nich bujely důvody pro spravedlivou nespokojenost obyvatelstva (Tunis). Chybí mi zde kritické pojednání této souvislosti, do jaké míry je příčinná (to by bylo ovšem řezání do vlastního masíčka, což u takto orientované knihy by bylo asi příliš optimistické očekávat).Docela zábavné je sledovat argumentaci, že ty ukradené revoluce byly podporovány "liberály". Nikoliv, byly podporovány i konzervativci, republikán Romney - přes vy všechny zmíněné výprasky! - kritizuje Obamu, že nezasahuje v Sýrii. Příroda byla vůči němu zřejmě velmi skoupá, že je tak tvrdohlavě nepoučitelně mesianistický.A ještě jedna deformace je ku povšimnutí. Zatímco u předchozích arabských režimů jsou jejich "přednosti" autorem explicitně chváleny, a jejich nectnosti (ve skutečnosti důvody jejich pádu, čili ty nejzaznamenáníhodnější rysy) jsou zmíněny pouze marginálně, u Muslimského bratrstva a islamistů je tomu přesně naopak. To ovšem ve svém součtu nedává smysl, neposkytuje to vysvětlení onoho prudkého společenského pohybu.Ono to tedy musí být trochu jinak. Buďto zde působil nějaký nejmenovaný (třetí) element (CIA, osud, tsunami, ďábel, Bilderberg, neúroda, ilumináti, zednáři, židobolševici, mafie, jakuza, KGB, neviditelná ruka trhu, počasí, Mossad, apod., jednotlivě nebo v nejrůznějších kombinacích), anebo tu žádný třetí element být nemusel (tedy nějak výrazně přítomen), ale ty uvedené charakteristiky společenských uspořádání a sil jsou ve zcela jiných poměrech, než bylo naznačeno.Západu podobný režim je prostě náchylnější ke sprosté korupci (víme, o čem mluvíme), k čemuž je zneužívána tzv. svoboda (není to žádná svoboda, protože je extrémně prostá jakékoliv odpovědnosti), kdežto Orient je založen na touze po spravedlnosti, kterážto je ovšem (ne vždy, ale) často extrémně formulována a vynucována (takže to pak už také není žádná spravedlnost, která by vyhověla pravidlu "nečiň druhému, co nechceš, aby činil on tobě"). Nicméně v korupčním státě je usilování o spravedlnost lákadlem.(A právu šaría se ostatně chvílemi blíží i u nás třeba požadavky lidí, jak zacházet s "nepřizpůsobivými", a o zemích, neznajících trest smrti, se zcela výslovně bez respektu vyjádřil i Semín).Škoda tedy, že toto téma je takto tendenčně odvysvětlováno v rámci vnitřních sporů Západu, aniž by přispělo k větší jeho sebereflexi.