Černobílá optika

Je to celé takříkajíc prapodivné. Výrok L. Bradáčové o tom, že na ní Martinec vyrobil kauzu a že informace prodal novinářům, jakoby ustupuje poněkud stranou. Národ sice byl ústy novinářů pobouřen, jak si toto někdo vůbec může dovolit, ale po několika týdnech se už skoro nikdo nezajímá o to, že L. Bradáčová vlastně nepředložila jakýkoliv důkaz, že tomu skutečně tak bylo. Zvláštní. Do hry mezitím razantně vstupují politici. Ministr spravedlnosti mluví o praktikách z 50. let (rovněž bez předložení jakéhokoliv faktu), ministr Kubice prohlašuje, že si spolupráci těchto dvou osob nedokáže představit, a vše dělá na čtenáře dojem, že je situace jasná. Na straně jedné etalon spravedlnosti L. Bradáčová a straně druhé padouch Martinec. Je ale tato věc skutečně tak černobílá? Nevím, možná ano, možná ne. Sice nikdo žádný důkaz nepředložil, ale to je všem už téměř jedno. Objevují se další spekulace, že za vším stojí vlastně úplně jiné případy, a přestože o nich nikdo ze zainteresovaných oficiálně nemluví, příběh si už žije vlastním životem. Martinec rezignuje. Situace je tedy jasná. Kdyby byl nevinný, nesložil by přeci tak rychle zbraně. Vše však má jakousi nepříjemnou pachuť.  Všichni jen spekulují a vytvářejí všemožné teorie. Dovolím si tedy také jednu spekulaci. Jen čistě hypoteticky. Jaká by asi nastala situace, kdyby se toto sice stalo, ale zcela obráceně? Prostě, kdyby nějaký policajt někde, třeba v rádiu, obvinil nějakého vysoce postaveného státního zástupce, že na něj vyrábí kauzu a že související informace prodal novinářům. Také by bez předložení důkazů stáli novináři na jeho straně, nežádali by po něm vysvětlení, psali by o něm oslavné články? Vystoupili by snad politici na jeho obhajobu? Stal by se také téměř modlou boje za spravedlnost? Nevím, prostě jak už jsem napsal, je to celé takříkajíc prapodivné.