No, to jsem si všiml, že jste

No, to jsem si všiml, že jste mluvil o skutku, ale bavíme se celou dobu o tom, zda má či nemá státní zástupce žalovat, má-li pochybnosti. Přečtěte si svou vlastní argumetaci- správně uvádíte, že státní zástupce musí zastavit řízení, pokud je nepochybné, že skutek nebyl spáchán. Z toho dovozujete absurdní závěr, že pokud není nepochybné, že skutek nenastal, státní zástupce musí žalovat. Takový závěr je logicky i věcně chybný a je ho možné vyvrátit hned několika způsoby. Já jsem zvolil tu nejsnažší cestu. Poukázal jsem na písmeno c) toho samého ustanovení, kterým argumentujete Vy- státní zástupce musí řízení zastavit, pokud není prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud je státní zástupce na pochybách, zda skutek spáchal daný člověk, žalovat NESMÍ, neboť musí řízení ze zákona zastavit. Dovedete si představit situaci, kdy by se při vyšetřování prokázalo, že skutek spáchal obviněný, ale neprokázalo se, zda byl výbec skutek spáchán? Vždyť je to nesmysl! Vaše další úvahy jsou bezpředmětné, dokazování v zásadě probíhá již v přípravném řízení. Ano, před soudem probíhá také. V tom trestním řádu to všechno je. Proboha živého, opravdu si myslíte, že pan soudce kritizoval své kolegy za to, že se řídí zákonem? Copak si myslíte, že on nezná práva a povinnosti státních zástupců v trestním řízení? Že jste v tom zákoně přečetl něco, co on nepřečetl? Opravdu? A prosím Vás, kde jste četl, že soudci deklarovali svou závislost na penězích? Pokud soudce deklaruje, že je nepřípustné ovlivňovat ho penězi, deklaruje, že je závislý na penězích? Pokud soudce deklaruje, že je nepřípustné dát mu úplatek, také deklaruje svou závislost na penězích? Pokud deklaruje, že je nepřípustné dát mu drogy do pití, deklaruje svou závislost na drogách? Pokud deklaruje, že mu nesmí být vyhrožováno násilím, deklaruje závislost na násilí? Jo? To myslíte vážně? Možná byste ty psychotesty měl podstoupi Vy (soudci je mimochodem podstupují všichni).   

Proč ten agresivní tón?

Takže soudce Nagy podle vás prošel psychotesty. Vaše úpornost je opravdu úsměvná! Leč škoda. Zčásti ta debata mohla mít smysl, ale takto ne. Horká hlava nikdy neprospívá schopnosti porozumět psanému textu. Argumentujete špatně, velmi špatně. "Pokud není nepochybné, že skutek nenastal, státní zástupce musí žalovat" není absurdní, na rozdíl od vašeho stanoviska. Nemůžete se zbavit svých inkvizičních návyků, že žalobce má vždycky pravdu (i když dělá chyby), a proto soudce netřeba. Slyšel jste někdy o tom, že soud nemusí přijmout obžalobu? A slyšel jste někdy o tom, že státní zástupce zažaloval více podezřelých, z nichž některé soud odsoudil, jiné pak zprostil? Jakápak byla ta žalobcova jistota? Dokazování se totiž provádí až před soudem (nikoliv "také" před soudem). Asi by bylo dobré - aniž bych vám přál co zlého - abyste se někdy dostal do pozice, kdy by vám něco "dokázal" v přípravném řízení žalobce a vy byste pak hned šel bručet. To byste se najednou začal zajímat o procesní stránku věci, a kolik byste měl kreativních nápadů, o jaká práva jste byl ošizen!Ústavní soud prohlásil, že "snížení příjmu by znamenalo ohrožení nezávislosti soudců", citováno to bylo x-krát. Nikoliv tedy, jak překrucujete, že je nepřípustné ovlivňovat soudce penězi. Znovu vám to budu opakovat, že skutečně nezávislého soudce penězi neovlivníte, ani v dobrém, ani ve špatném. Bude třeba řvát jako tur, že mu někdo snižuje výplatu. Ale dávat to do souvislosti s nezávislostí, to je úplně blbě. Dokonce to smrdí vydíráním ("když nám uberete, je nebezpečí, že nebudeme nezávislí").Nepomůžete si ale, budete-li vkládat do debaty nesmysly, a na nich budete stavět. Z tohoto pohledu byl váš poslední odstavec úplně zbytečný.

To je moc hezké, že jste si

To je moc hezké, že jste si přečetl § 172 odst. 1 pásm a) trestního řádu, ale § 172 odst. 1 má i písmeno c): Státní zástuce řízení zastaví, NENÍ-LI PROKÁZÁNO, ŽE SKUTEK SPÁCHAL OBVINĚNÝ. Soudce Sváček toho o úloze státního zástupce v trestním řízení asi přece jen ví o trochu více než Vy. Nejsem vskutku příznivcem inkvizice (bavíme se stále o inkvizici v původním-historickém slova smyslu; právníci dodnes říkají, že trestní řízení je řízení inkviziční, ale obsah pojmu se trochu změnil), protože státní zástupci chyby DĚLAJÍ; nejen proto, že je dělá každý, ale i proto, že jako vyšetřovatelům jim nutně chybí potřebný nadhled. KDYBY ovšem chyby nedělali, soud by byl zcela zbytečný. Státní zástupci nemají být o nic méně kvalitní právníci než soudci a kdyby jejich nezaujatost nebyla ovlivněna jejich pozicí v přípravném řízení, nic by nebránilo v tom, aby alespoň v první instanci mohli rozhodnout sami. Současná forma trestního řízení se totiž skutečně vyvynula tak, aby odlišnost osoby soudce od osoby vyšetřovaltele byla pojistkou proti chybám ve vyšetřování. To si málokdo dnes uvědomuje, je to přece jen docela dávná historie. Pokud se stydíte, že někdo dává platy do souvislosti s nezávislostí, dobře, je to Váš názor, máte na to právo. Měl byste ale vědět, že ten názor je v hlubokém rozporu jak s tradiční ustavněprávní dogmatikou, tak s novými teoretickými poznatky, které do oblasti vnesla právní věda dvacátého století (ekonomická analýza, právní realismus, kritické právní studie - všechny tyto směry sesadily rozhodování soudce z piedestalu jakéhosi nadlidského ztělesnění spravedlnosti a moudrosti a zkoumaly různé další vlivy na soudcovské uvažování). Soudci jsou jen lidé. Mají to být samozřejmě lidé vysoce nadprůměrných osobních, morálních, intelektuálních i jiných kvalit, ale převažující diskurs je již mnoho let takový, že jejich nezávislost má být v prvé řadě zakotvena institucionálně a nikoli pouze vystavěna na pouhém spoléhání na nezkorumpovatelné osobní kvality. Jestli stát dokáže ovlivnit soudce změnami jejich platů by jednoduše mělo navždy zůstat nezodpovězenou teoretickou otázkou - státu by prostě nemělo být raději vůbec umožněno, aby se o to pokoušel, protože v sázce je příliš mnoho. Pochopil-li jsem Váš názor na trest smrti špatně, omlouvám se za to. Nejsem ve věci vskutku zaujatý, ale prezentace Vašeho názoru mi přišla velmi jednostranná. Zmýlil-li jsem se v tom, není třeba se o tom dále bavit.

P.S.: Tak jako má být

P.S.: Tak jako má být nepřijatelné nesystémové snížení soudcovských platů, mělo by být dle mého názoru nepřijatelné i jejich nesystémové zvýšení. Otázkou je, kdo by si na to stěžoval.

Obávám se, že jste věc nevyjasnil, spíše naopak.

Takže ještě jednou. Pokud se v přípravném řízení například prokáže, že se skutek nestal, smí státní zástupce podle zákona zastavit stíhání jen tehdy, je-li nepochybné, že se nestal. Není-li to nepochybné, slovy soudce Sváčka "v pochybnostech", musí státní zástupce žalovat.Nechápu, co máte s tou inkvizicí. Soud opravdu není žádnou pojistkou rozhodování státního zástupce, to jste úplně mimo. Jste zřejmě příznivcem inkvizice ve smyslu onoho hrůzostrašného povelu "pobijte je všechny, bůh už si je přebere" (bůh jako svého druhu soudní pojistka). Toto však opravdu není civilizovné pojetí a být vámi, nechlubil bych se jeho oblibou. K nalézání spravedlnosti si lidé zřizují soudy. Žalobci stačili Stalinovi.S těmi platy jste opravdu mimo mísu, i s celým Ústavním soudem (ten se měl nutně vyloučit pro podjatost!). Snižování platů nemůže být útokem na nezávislost, kdyby nebyly platy dány do souvislosti s nezávislostí. Snižování platů je jedna věc, nezávislost je věc druhá (už od svého kořene: "ne-závislost"). Soudy však deklarují opak: "závislost" na penězích.Způsob snižování soudcovských platů opravdu nemusel být v pořádku, ale proboha, ještě jednou a znovu: stydím se za soudce, kteří jsou schopni se tak ponižovat a soudcovskou důstojnost a nezávislost dávat do závislosti na penězích!!! Naopak: důstojný a nezávislý je soudce, který by stejný rozsudek vynesl, i kdyby nedostal ani korunu.Co se špatného čtení týče, tato výtka patří vám. Nic jsem na otázce trestu smrti nezjednodušil, naopak. Nepředestírám to jako jasné a vyřešené - z toho vyjádření spíše ční váš velmi předpojatý postoj. Opak je pravdou: já jsem do diskuse (kterou začal jeden ze ctihodných soudců na oné konferenci, v podobném duchu, který i já zastávám) vnesl argumenty historické a filosofické, které znám, avšak v podobných souvislostech neslýchám. Proto jsem považoval za vhodné je uvést a diskusi tím obohatit.O vašem velmi špatném pochopení textu svědčí vaše výtka, že "Trest smrti není bez otázek, a to ani pokud by se měl použít jednou za 70 let." - když já jsem přitom uvedl z historie, že "krvavým" by měl být zván soudní dvůr, který by vynesl tento trest jednou za 70 let. Vyčítáte mi naprosto nesmyslně to, v čem jsme ve shodě. Dělá vám snad nějaký problém to přiznat, nebo co?

ad/ simon: Moc Vašim výtkám nerozumím, přiznám bez mučení.

Trestní kauzou je věc ještě než se dostane před soud. Mnoho se jich právem před soud nedostane - jenomže to musí být státní zástupce bez pochyby přesvědčen, že není co žalovat. Soudce Sváček řekl, že státní zástupci "při pochybnostech věc žalují". To však právě je podle mého názoru úloha žalobce, aby takovou věc dal k rozhodnutí soudu.Nesouhlasíte s tím, aby byl žalobce i soudcem. A to jsem se právě - v souladu s Vaším míněním - též snažil napsat. Státní zástupce zastaví trestní stíhání, nejsou-li pochyby. Jsou-li pochyby, pak nemá soudit, přesně jak píšete. Soudit má soudce. (Žalobce - v tom s Vámi nesouhlasím - nemůže zjišťovat "pravdu". Má shromáždit důkazy proti obviněnému. "Pravdu", spíše však spravedlnost, má nacházet soud.)Neobhajuji však státní zástupce, kteří, jak píšete, "žalují o sto šest jen aby si mohli udělat čárku za odvedenou činnost", v tom s Vámi souhlasím.Co se platů týče, nevadí mi, když soudci jsou za svoji nelehkou a odpovědnou činnost dobře honorováni; vadí mi, když dávají do souvislosti peníze a svoji nezávislost. Co to znamená? Když budou mít ještě nižší platy, jak to poškodí jejich nezávislost? Vždyť oni deklarují svoji závislost na penězích! Co když jim pak někdo nabídne víc, než jim dává stát? Začnou někomu stranit? Neměli by být soudci nezávislí - půjdu do krajnosti - i zadarmo?U trestu smrti jsem uvedl, že by měla být brána v úvahu všechna možná zmírnění, i argumenty, proč by se s jeho udělováním mělo extrémně šetřit. Ty případy v USA, souhlasím, ale tam byla spousta lidí odsouzena na základě neuceleného řetězu všelijak pofidérních nepřímých důkazů. Někdy v devadesátých letech u nás jeden vrah zabil tuším tři lidi, které si vybral z telefonního seznamu. Soudu se pak vysmíval. Myslím, že v tomto případě stál trest smrti za úvahu. To jsem měl na mysli.  

Právě naopak, státní zástupce

Právě naopak, státní zástupce má žalovat jen v případě, že je skutečně přesvědčen o vině potencionálního obžalovaného. Za prvé je to tak v trestním řádu a za druhé je to vychází z dlouhodobých zkušeností s trestním řízením. Trestní stíhání je pro obžalovaného velmi zatěžující věc a nevinnému člověku dokáže, jak sám naznačujete, docela slušně zničit život. To dokáže mnohdy již samotné vyšetřování policií, ale to je jistě nutné zlo. Není ale třeba, aby celý proces zničení nevinného byl dovršen mnohdy několikaletým soudním procesem. Státní zástupce, jakložto hlava celého vyšetřování má ty nejlepší předpoklady, aby takovou jistotu buď získal, nebo nezískal. Soud je pojistkou proti omylům nebo zlovůli státního zástupce a policie - má nezávisle otestovat výsledky vyšetřování. Povinností soudu je sice za každou cenu zjistit pravdu a v případě potřeby nedostatky ve vyšetřování doplnit, ale to není jeho účel, protože do té míry, do jaké sám věc vyšetřuje, ztrácí pak povahu pojistky proti chybám ve vyšetřování. Kdyby státní zástupci nedělali nikdy chyby, soudci by nebyli vůbec potřeba a mohli bychom vesele pokračovat v inkvizicích. Co se platů týče, pak součástí kultury nezávislé justice je snaha o naprosté odstřižení soudů od všech možností nežádoucího ovlivňování. Pokud ústavní soud konstatuje nepřípustnost takovéhoto ovlivňování, nekonstatuje tím svou závislost na penězích. Neříká, že když se soudcům změní platy, že budou automaticky méně nezávislí. Říká, že je to nepřípustný útok na nezávislost a to není to samé - útok nemusí být nutně úspěšný, ale pořád je útokem. Mimoto nedobře čtete judikaturu ústavního soudu. Tomu totiž nevadí samotný fakt, že by soudům měl být snížen plat (to není a priori nepřípustné), ale  způsob, jakým tak má být činěno. Platy soudců jsou navázány na průměrný plat obyvatel (jedná se vždy o určitý násobek, podle kterého se vypočítávají), přičemž jsou navázány stejným způsobem, jako platy ostatních ústavních činitelů. Plat soudců tedy může klesnout, pokud klesne průměrný plat, nebo pokud si poslanci sníží plat svůj (sníží se onen koeficient). Pak je vše v pořádku a nedá se tomu vytknout nic. Poslanci však přijali zákon, který v podstatě zcela mimosystémově řekl, že plat soudců má klesnout o tolik a tolik. To už košer není. A nakonec k trestu smrti: jistě, je možné se na to dívat i takto, ale je to mimořádně složitá eticko-právní otázka. Dosti mě irituje, pokud ji takto redukujete a předkládáte to jako něco zcela jasného a vyřešeného. Trest smrti není bez otázek, a to ani pokud by se měl použít jednou za 70 let. Já sám jsem názor na trest smrti změnil už asi dvacetkrát, jasná odpověď prostě není.

Ale notak, pane Schneidere..

Ale notak, pane Schneidere.. Na jednu stranu zdůrazňujete subsidiární povahu trestní represe, považujete přílišný počet trestních kauz za jev společensky negativní a na druhou stranu shazujete soudce, který kritizuje, že státní zástupci žalují o sto šest jen aby si mohli udělat čárku za odvedenou činnost? Co pak budou dělat soudci? Pane Schneidere, již jsme tu měli soudnictví, ve kterém žalobce byl i soudcem, bylo to soudnictví inkviziční, tj. vyšetřovací. Tehdy to byl pokrok -státní orgán měl za povinnost věc vyšetřit a zjistit pravdu. No, moc se to ale neosvědčilo. Že došlo k rozdělení rolí na žalobce a soudce, to nebylo motivováno tím, aby žalobce pro jistotu žaloval vše, co se podeřele pohne a soudce aby pak v záplavě kauz pravdu hledal. Bylo to motivováno tím, aby žalobce, tak jako v inkvizičním soudu, věc vyšetřil a zjistil pravdu, ale aby o své pravdě musel přesvědčit ještě někoho třetího, nezávislého - soud, který vynese rozsudek.  Co se platů týče, je třeba říci, že soudní moc se v tomto směru nevyvíjí. Že stálost platu je jednou ze záruk nezávislosti soudů je v demokratických zemích převládajícím názorem zhruba posledních 200 let. A pokud právním teoretikům doporučujete zkušenost bachaře, já Vám oproti tomu doporučím cestu do USA a rozhovor s nevinnými lidmi, kteří byli odsouzeni k smrti a na poslední chvíli naštěstí osvobozeni. Zeptejte se jich na trest smrti.