Letošní ročník Festivalu spisovatelů Praha láká publikum hlavně na silnou trojku: Američan Michael Cunningham, Nizozemec Arnon Grunberg – a Australanka Germaine Greerová. Zatímco první dva jsou v Česku, pokud jde o překlady a popularitu u čtenářské obce, málem jako doma, o Greerové doposavad tolik slyšet nebylo. V Česku bude vůbec poprvé. Co je tato dáma, ročník 1939, zač?
Věci v pohybu
Greerová bývá spojována nejčastěji s feminismem. Vývojově by mohla navazovat třeba na Betty Friedanovou (autorkou slavné Feminine mystique, 1963, česky 2003), předcházet pak třeba Judith Butlerovou (Závažná těla, 1993, česky 2016). To je ale zbytečně omezující rámec, navíc pro slabší povahy rovnou odrazový můstek k všetečné a jízlivé kritice.
Greerová, rodačka z Melbourne, vystudovala angličtinu a francouzštinu. Později se zaměřila na Shakespeara; ostatně Shakespeare se jmenuje i kniha, která ji poprvé představila českému čtenáři (1996). Důležitější než analýza života a díla renesančního humanisty je ale druhý titul, který je od autorky v češtině k mání: Eunuška (2001).
Greerová knihu dopsala na konci šedesátých let. Nemohla mít ideálnější dobově-společenský kontext: v kultuře frčeli hippies s nároky na absolutní volnost, pokud jde o sex, drogy a rokenrol, v myšlení o společnosti se výrazně prosazovala levicová kritika západního konzumu, vyztužená na jedné straně Marcuseho Jednorozměrným člověkem (1964), na druhé pak Debordovou Společností spektáklu (1967). K tomu brutální a vleklá válka ve Vietnamu. Věci byly prostě v pohybu, dynamicky se měnily, otvíraly se nové výhledy. A tak si Greerová řekla, že to taky zkusí – že spojí báseň s prózou, osobní zaujetí s předepsanou odborností a že vezme euroamerickou civilizaci bílého muže útokem.
Takhle dál ne
Eunuška je „vykastrovaná“ žena. Paradoxní obraz, který se dá ovšem skvěle vytěžit v symbolické rovině. Greerová vyšla ze Sigmunda Freuda, ale místo strachu, který zažívá malý kluk, když zjistí, že holka to má mezi nohama „jinak“, že není komplet, že byla potrestána krutě za své touhy, provádí rozklad stereotypů, které jsou ženě od dětství po zralost očkovány všemožnými autoritami: rodičovskou, školní, náboženskou. Samá vina a nedostačivost, na které je jediný lék: podvolení, poslušnost, žadonění o milost. Stačí se podívat na fotky Greerové z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, aby bylo jasné, že takhle dál ne. Hrdá a sebevědomá žena, které šlo o jediné: Narovnat se a nadechnout. Být člověkem, nejenom tělem.
Eunuška vystřelila autorku ke hvězdám: od počátku sedmdesátých let, kdy kniha dorazila k břehům Spojených států amerických, je Greerová globální celebritou. Píše do novin, vyučuje na vybraných univerzitách, diskutuje na nejrůznějších fórech. A publikovala další knihy na „ženská“ témata: třeba The Obstacle Race (Překážkový běh, 1979), kde sleduje vývojové proměny ženského malířství, třeba Change (Přechod, 1992), pojednávající o klimakteriu, třeba Slip-shod Sibyls (Sibyly se sešlapanými střevíci, 1995), kde se rozepsala na téma tragických osudů žen spisovatelek. A pak ještě titul Daddy, We Hardly Knew You (Tati, moc jsme tě neznali, 1989), v němž Greerová pátrá po skutečné identitě svého otce.
Prý generalizuje...
Tady může laická kritika psychoanalytického typu začít sbírat svou nálož k palbě: narodila se do katolické rodiny, tátu vlastně moc neznala, první a poslední manželství z přelomu šedesátých a sedmdesátých let se záhy rozpadlo. Některé hlasy dneska Greerové vyčítají přílišnou myšlenkovou usedlost, až pohodlnou konzervativnost, jiné komentují negativně její veřejnou prezentaci: prý generalizuje, je předsudečná, lacině provokuje a skandalizuje – cokoli, kdykoli, kdekoli, jakkoli.
Jak je to v reálu, uvidíme záhy: na Festivalu spisovatelů se představí Germaine Greerová hned třikrát. Mimo jiné bude diskutovat s Michaelem Cunninghamem, autorem slavných Hodin, tikajících k poctě velké inspirátorky feminismu dvacátého století Virginie Woolfové.
