Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Chystaná kniha prozradí, jak se ‚netetovat blbě‘. Tetování špendlíkem a tuší je zlo, říká Aneta Cibulková

Kultura

  5:00
PRAHA - Jak si vybrat tatéra? Co dělat, když se tetování pokazí? Jak celý tetovací proces probíhá? Co mám dělat, když sám chci tetovat? Na tyto a mnohé další otázky nabízí odpověď Aneta Cibulková v knize Netetuj se blbě. Kniha má právě spuštěnou kampaň na crowdfundingovém serveru Hithit. „Hlavní je dělat všechno zodpovědně,“ říká.

Podpoř vydání knihy Netetuj se blbě. Aneta Cibulková. foto: ARCHIV AC

Aneta se spojila s lidmi z Euro Tattoo Supply, kteří čtenáře svými poznámkami vtáhnou hlouběji do světa tetování a poskytnou podrobný odborný rámec. Zároveň si přizvala i mistry svého řemesla. „Tatér Petr Krejčík bude jménem a zkušenostmi ručit za to, že má doporučení jsou skutečně správná,“ dodává. V knize se ale čtenáři seznámí s více tatéry, kteří předvedou svoje práce.

Aneta Cibulková.
Kniha Netetuj se blbě.

LN: Jak Tě vůbec napadlo vytvořit takový manuál pro tetování? Vím, že máš na YouTube účet, kam přidáváš videa o tetování…
Začalo to jako záliba, o které jsem nárazově točila videa. Teď mám nějakých 7 tisíc odběratelů. Několikrát jsem si myslela, že už to nemá smysl, že prostě každý ty základy zná. Ale lidé mi stále píší. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že v dnešní době někoho napadne tetovat se tuší, ale i dotazy na tohle téma byly. Tuš do těla nepatří, tetování s ní je prostě nebezpečná zbytečnost. Tím spíš, když inkoust na tetování dnes seženeš za pár korun. Další z „krásných“ dotazů byl, co má holka dělat, když jí tatér doporučil čistit čerstvé tetování mýdlem, které nepění…

Podobná knížka, která by se zabývala samotným procesem a aplikací, v Česku není a chybí tu. Tak jsem se ji rozhodla vytvořit za pomoci opravdových profesionálů. Chtěla jsem, aby lidé měli soubor informací k tématu.

LN: Co mám třeba dělat, když chci mít tetování, ale vím, že mám citlivou kůži?
Základ je určitě jít na konzultaci s tatérem, vše s ním probrat. Ale to jak tělo tetování přijme nezáleží jen na tatérovi, je to třeba o tom v jakém je člověk zdravotním a psychickém stavu. Jak se o tetování bude starat po aplikaci. Každý je zodpovědný sám za sebe a proces tetování se neodehrává jen ve studiu. Je ale teoreticky možné udělat třeba test na barvu.

LN: Test barvou?
Můžeš si v podstatě zkusit, jak tvé tělo barvu přijímá. Třeba na malé věci. I tak to ale není jistota ničeho. Je klidně možné, že na malé tetování bude tělo reagovat hezky, u velkého se mu barva přestane líbit. Je to také o tom, jaký inkoust tatér použije. Můžeš mít reakci na jednu barvu nebo značku a s jinou být v pohodě. Můžeš si vytetovat tři tetování, které se budou hojit bez problému, a se čtvrtým mít problém. Často bývá třeba problém při hojení tetování, které bylo vytetováno tmavě červeným inkoustem. Ale také to není pravidlo.

LN: Jaký je rozdíl mezi handpokem a tetovacím strojkem? Tomu se v knize také věnuješ.
To je jednoduché - pohyb té jehly u handpoku dělá ruka, u strojku pak pochopitelně strojek. Lidé si často myslí, že handpokem nejde dělat složitější motivy nebo že výsledná tetování nevypadají tak dobře. To není pravda, je to jen o zručnosti. I handpokem můžeš udělat super kvalitní tetování. Obecně je handpoke logicky pomalejší, je to jiný typ bolesti při aplikaci, ke kůži je handpoke jemnější než strojek proto je vhodný na hodně citlivá místa kde je jemná kůže, třeba prsty. Handpoke se hodně rozmáhá u mladých lidí, protože jim to přijde snadný. Nemusí se učit ovládat strojek a koupit jednu jehlu a malé balení barvy je podstatně levnější, než pořizovat strojek. Samozřejmě jsou to ale často amatérské práce, při kterých není dodržena hygiena, výsledek často nestojí za moc a tak dále.

LN: Výběr motivu necháváš na každém ze čtenářů, to kniha neřeší. Neexistuje ale stejně nějaká rada, jak si motiv vybrat? Mnoho lidí se určitě bojí, že si něco nechají vytetovat a pak toho budou litovat.
Tetování je individuální věc a pro každého má individuální význam. Na to opravdu neexistuje žádná plošná rada, snad jen „dvakrát měř, jednou řež“. Důležité je všechno si promyslet a pak to zkonzultovat s vybraným tatérem. Na sobě dobře zvolený motiv vnímám tak, že když procházím kolem zrcadla, nemám neustálou chuť se na něj dívat. Vnímám ho jako součást sebe, nepřitahuje moji pozornost dlouhodobě. Samozřejmě platí, že člověk, který jde na první tetování, tohle řeší mnohem víc než ten, kdo jich má dvacet. Pokud má člověk tetování, se kterým není spokojený, tak by určitě neměl hned jít na odstranění laserem. Lepší je pokusit se ho přijmout, sžít se s ním a pokud se to nepovede, hledat další řešení, kterých je několik. Pokud někdo hledá jen správný styl tetování, v naší knize najde přehled základních tetovacích stylů na pracích různých českých tatérů.

LN: Teď jsi plná dojmů a postupů z napsané knihy. Kdyby ti někdo navrhl přednášet třeba na školách o tom, jak se nenechat špatně potetovat, přijala bys to? Něco takového ve stylu sexuální výchovy.
Nad tím jsem vůbec neuvažovala. Určitě by ale nějaká základní osvěta byla fajn. Otázka samozřejmě je, co si z ní kdo vezme. Věk, ve kterém se lidé nechávají poprvé tetovat, se neustále snižuje. Dřív bylo tetování pro většinu drahou záležitostí za několik tisíc. Dneska stačí partě šestnáctiletých dětí pár stovek na barvy, které si ještě nalijí do víček od plastových lahví. Pak se tetují třeba spínacím špendlíkem...

LN: Takže jaké jsou největší chyby, se kterými ses například setkala?
„Udělejte si tetování spínacím špendlíkem, tuší a pak si to namažte kokosovým olejem.“ Nevím co z toho je horší. Nemám nic proti kokosovému oleji, ale tetování je rána a u každé rány je potřeba, aby se zahojila. Kokosový olej ji tak akorát promastí. A o tom ostatním se snad ani nemusíme bavit.

LN: Ke knížce jsi spustila kampaň na crowdfundingovém serveru Hithit. Na jaké odměny se přispěvatelé mohou těšit?
Základem je, že knihu nabízíme levněji, než jaká je její plánovaná prodejní cena. Máme ale i celou řadu zajímavých odměn. Díky lidem z Euro Tattoo Supply nabízíme třeba, spolu s knihou, malou sadu na handpoke, ve které člověk najde jehly, kalíšky, rukavice a další základní potřeby. Mě třeba baví odměna spojená s ekologií. Ve spolupráci s organizací Prales dětem za přispívajícího koupíme půl aru deštného pralesa. Ten se pak vlastně „vrátí přírodě“ a bude pod ochranou této organizace. Přispívající dostane certifikát o nákupu se svým jménem, který bude z druhé strany pokreslený od jednoho z tatérů. To mě baví. No a máme tam třeba i knihu s podpisy všech tatérů, co se na knize podílí.

LN: Máš na knihu nějaké ohlasy ještě před vydáním?
Mám. Podobná knížka ještě v České republice není. Když jsme ji představovali na Tattoo Grand Prix v Brně, chodili za mnou lidé, že jim podobná kniha chybí. Často slýchám: “konečně!”. Spousta lidí projekt sdílí, vesměs máme jen pozitivní reakce. Tatéři jsou na tom různě, někteří podobnou knihu vítají a sdílí náš názor, jiným je to jednoduše jedno.

Aneta Cibulková

Autorka dokončuje studium oboru Audiovizuální a digitální média na Vyšší odborné škole publicistiky. Zároveň se několik let živí jako social media manager. Má na sobě něco kolem 20 tetování strojkem i handpokem. Tetování jako tématu se věnuje dlouhodobě, nejenže o něm točí videa na Youtube, ale natočila i školní dokument a pár článků pro online media.  

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!