Druhé největší dánské město Aarhus je letošním Evropským městem kultury. Organizátoři prezentují nejen dánské umělce, ale také Roberta Wilsona nebo Philipa Glasse. Do celoročního festivalu se zapojily kulturní instituce v celém regionu. Jednou z nich je Museum Jorn v Silkeborgu. Kurátor Lucas Haberkorn představuje retrospektivu fotografky Cindy Shermanové, kde jsou k vidění její hollywoodské portréty i polámaný svět hraček.
Dostat dílo světoznámé americké fotografky do regionálního muzea, které se až donedávna věnovalo malířské tvorbě dánského malíře Asgera Jorna, není jednoduché. Vyžaduje to nejen velmi dobré kontakty s mezinárodní uměleckou scénou, ale také odvahu představit regionálnímu publiku práce, které na nezasvěcené mohou působit provokativně.
Na bratislavském festivalu jsou fotografie, kam až oko dohlédne |
Kurátor Lucas Haberkorn vybral 65 snímků z rozsáhlé sbírky německého sběratele Thomase Olbrichta. Ten se na dílo Cindy Shermanové zaměřuje už od poloviny 90. let a vlastní největší soukromou kolekci jejích prací. Osm výstavních sálů nabízí dobrodružný výlet do světa, který láká i děsí zároveň. Třiašedesátiletá Cindy Shermanová se od 70. let „převtěluje“ do nejrůznějších podob: dokonalým kostýmem, líčením i pózami na sebe bere podobu žen i mužů. Jednu z jejích prvních kolekcí, Untitled Film Stills, vidíme v úvodní části výstavy. Autorka si pohrává s motivy ze slavných filmů z 40. až 60. let. Ta dívka v černých brýlích by mohla být Felliniho hrdinka. Její „konkurentka“ na sousedním snímku působí jako z Hitchcockova filmu. Bojí se něčeho neznámého, co zatím jen tušíme.
Untitled Film Stills, série z roku 1979.
Zajímavým protipólem k této úvodní části je série Headshots z roku 2000, kterou kurátor vybral do hlavního sálu. Tentokrát žádný stud, žádné náznaky. Tyhle ženy nic neskrývají. Cindy Shermanová se zde převtěluje do hollywoodských paniček. Jedna provokuje, jiná žadoní o pozornost, další koketně vybízí. Divák pozoruje jejich směšně zmalované tváře, jejich urputnou snahu zaujmout a v každé z nich může rozpoznat kousek vlastní samolibosti. Hlavní sál však nenechá na pochybách, že tohle rozhodně není konec rozehrané hry. Kurátor Haberkorn velmi důmyslně komponuje průhledy z místnosti do místnosti. V jednom úhlu tak vidíme sérii Masks, kde není prostor na skrývání, a zároveň nahlížíme kolekci nazvanou Balenciaga, podle slavného módního domu. Jsou to ženy v drahých róbách s dokonalým make-upem. Nic z toho ale nepomáhá, nic nezakryje stárnoucí tvář ani rezignaci v obličeji. Další maskou, kterou si Shermanová nasazuje, je série nazvaná Clowns. Není to směšný šašek z dětských her, ale pestrobarevná maškara s poťouchlým výrazem.
Clowns, série z roku 2004.
Hra pro dospělé
Naopak zcela nevinně působí kolekce Sex Pictures z roku 1992. V poslední místnosti této retrospektivní výstavy jsou fotografie hliněných modelů mužských a ženských genitálií. Na velkoformátových snímcích vidíme záhyby a vrstvy zřetelné do té míry, že skoro přestáváme vnímat celek. Během vernisáže se diváci zastavovali nejčastěji u těchto fotografií. Někteří jen v rychlosti nahlédli a rozpačitě odcházeli, jiní naopak zkoumali z bezprostřední blízkosti detaily. „Práce Cindy Shermanové má v sobě neustálé napětí a zneklidnění, které nás láká, ale zároveň se za něj stydíme. Když se díváme na její fotografie, tak konečně vidíme ty naše tajné sny v reálu.“ říká Lucas Haberkorn.
  |
Nyní máme šanci vypravit se na výlet k Cindy Shermanové, která rozhodně není tak daleko, jak by se zdálo. Z Prahy do Silkeborgu je to – letadlem a vlakem – necelé tři hodiny.
Cindy Shermanová Museum Jorn Silkeborg |
