Čtvrtek 29. října 2020svátek má Silvie 10 °C dešťové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Jazz pro těžkou dobu. Když nepomohly zákazy, nastoupila Státní bezpečnost

Jazzová sekce byla původně jen „nekonfliktním“ sdružením příznivců jazzové... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jazzová sekce byla původně jen „nekonfliktním“ sdružením příznivců jazzové... | foto: Lela Geislerová

PRAHA Bude to brzy třicet let, co se komunisté rozhodli s konečnou platností zadusit Jazzovou sekci – roky trpěnou a posléze zakázanou kulturní instituci. 2. září 1986 pozatýkali celé její vedení. Totalitní moc tak přešla od pouhé snahy o administrativní zákazy k mnohem razantnějším krokům. Ten příběh stojí za připomenutí.

V okolních zemích východního bloku – Polsku a Maďarsku – už tehdy tály ledy. V Sovětském svazu ve stejném roce hlásal „perestrojku“ Michail Gorbačov. V zatuhlém normalizačním Československu, kde drželi pevně otěže moci komunističtí konzervativci, se ale dál zavíralo.

Jazzová sekce byla původně jen „nekonfliktním“ sdružením příznivců jazzové hudby. Později se ale transformovala v široce respektovanou instituci, která pootevřela dveře hudební alternativě a progresivnímu umění. Pro normalizační režim se tak stala nežádoucím sdružením, hodným kriminalizace.

Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR, jak zněl celý její oficiální název, působila od roku 1971 až do poloviny osmdesátých let. V podmínkách husákovského režimu, který vnímal každou známku svobodomyslných aktivit jako „podhoubí pro podvratnou činnost“, se jí podařilo vymezit a chránit svůj cenný autonomní prostor. Obratně těžila ze svého statutu oficiálně uznané organizace – spadala pod tehdejší oficiální Svaz hudebníků. Měla mnohatisícovou členskou základnu i síť „spřátelených“ tiskáren, organizovala koncerty i výstavy, vydávala vlastním nákladem tehdy nedostupné knihy, jako byl třeba Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále. Přesahovala do mnoha žánrů, představila i legendární divadelní soubor Living Theatre. Ovládla nikým neokupované území: žádná z tehdejších oficiálních institucí se skutečně aktuálním trendům v umění v takové šíři nevěnovala.

„Jako oficiálně uznávané organizaci se jí podařilo vytvořit prostor pro řadu aktivit jinak nepodporovaných, či dokonce netolerovaných státními úřady,“ napsal dánský historik a bohemista Peter Bugge, který se věnuje českému disentu.

To bylo pro kulturní dohlížitele nestravitelné. Režim nehodlal znovu připustit uvolnění z konce šedesátých let. Spolu s tím, jak se aktivity sekce odkláněly od oficiálních představ o „vhodném umění“, přicházely početné písemné zákazy. Represivní aparát se dal do pohybu. A když se úřadům nepodařilo dostat činnost sdružení pod pevnou kontrolu administrativní cestou, nastoupily mocenské složky. „Jak se stopy existence sekce začaly v tehdejší komunistické šedi příliš vybarvovat, nastoupila Státní bezpečnost s důraznými kroky,“ říká Vladimír Kouřil, který působil ve vedení organizace jako tajemník. Přišlo zastrašování a zatýkání.

Zakazuji, co jsem povolil

Vladimír Kouřil projde pár metrů – úzkou uličkou Ke Krčské stráni na jihu Prahy – a zastaví se u patrového domku, kde bývalo sekční sídlo. Dolů se svažuje stráň, kde si kdysi aktivisté dali dostaveníčko na „lesní brigádu“. Prázdnou louku osázeli v roce 1985 za účasti známého spisovatele Kurta Vonneguta či lidí z americké ambasády. O rok později přidal svůj strom i další slavný autor, John Updike. Viděno optikou režimu to byla provokace. Jakákoli taková aktivita, která nevzešla „shora“ a úřady ji neměly pevně pod kontrolou, budila podezření.

Sekce totiž mohla díky svému legálnímu postavení pronikat k poměrně širokému publiku. To režim dráždilo. „Svým způsobem byl legální odpor komunisty považován za větší problém než nelegální,“ napsal ve své knize emotivních vzpomínek Výjimečné stavy Karel Srp, který stál v čele sekce od roku 1981.

Plíseň, černý banán, nahnilé ovoce. Zkažené potraviny nezpůsobí jen bolení břicha

Aleš Rajch, vedoucí Ústavu konzervace potravin na Vysoké škole... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Sklenice s marmeládou plná plísně, nahnilé jablko či zčernalý banán. To vše obvykle představuje jasné varování před...

Voříšci Evropy. Češi mají slovanskou krev jen z jedné třetiny, říká vědec

Genetika rasové i národovecké mýty boří. „Z čistě genetického  hlediska je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Věda vyvrací dávné mýty o původu obyvatel Česka. A rasové a národovecké mýty obecně. V magazínu Víkend to vysvětluje...

Prodávám různě otevřené kalhotky. Zachraňují manželství, říká návrhářka

Módní návrhářka Tereza Vu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Ateliér módní návrhářky Terezy Vu jemně voní drahými svíčkami a na ramínkách ovázaných stuhou visí ručně vyrobené a...