LN: Jak byste charakterizoval váš projekt?
Je to hudební festival, ale nechceme se zaměřovat pouze na hudbu, ale celkově na takzvaný busking, pouliční umění obecně. Chceme mít pět základních hudebních pointů, jak jim říkáme, malých buskingových pódií, která budou na místech, kde se nejvíce pohybují chodci, abychom hudbu dostali k nim. V rámci programu vystoupí některá větší jména jako Xavier Baumaxa, Lenka Dusilová nebo en.dru, nicméně těžiště bude hlavně v tom, že projekt je otevřený úplně každému. Budeme se snažit motivovat všechny hudebníky, profesionální i amatérské, aby se do něj zapojili. Aby člověk vyrazil z Dejvické, kde bude jeden z pointů, prošel ulicemi třeba až na Anděl, máme na to i aplikaci s mapou a programy, a potkával muzikanty. Cestou narazí na Dana Bártu, který si tam s někým zahraje, to už necháme na něm. Chceme, aby město ožilo uměním.
Festival připravujeme už od dubna. V létě jsme zaznamenali snahy o změnu vyhlášky, která je dosti restriktivní, a tomu projektu tak dodala další rozměr. Chtěli bychom přesvědčit politiky, že by byla velká chyba, kdyby se vyhláška v této podobě schválila.
LN: Proč si myslíte, že je busking pro město přínosem?
V první řadě, ač to zní jako klišé, to skutečně oživuje veřejný prostor. Osobně mám zkušenost z Paříže, kde jsem nějakou dobu žil a studoval. Už jenom cesta metrem, kde potkáte někoho, kdo si připravil nějakou „performance“, jež nemusí být pouze hudební, vám ji ozvláštní. Máte příležitost vnímat veřejný prostor úplně jinak, už to není jenom cesta z jednoho místa do druhého.
Určitým způsobem to reflektuje kulturnost prostředí, ve kterém se pohybujeme. Nemyslím si, že pražské pouliční umění je na velmi vysoké úrovni. Je to škoda, zejména v porovnání s metropolemi jako Paříž, Berlín, Řím, kde se dají v tomto směru zažít neuvěřitelné věci. Bylo by dobré to dostat na tuto úroveň.
LN: Jak můžete ovlivnit kvalitu? Na ulici vystupují lidé s velkou škálou žánrů i schopností.
Jednoduchý návod neexistuje. Chtěli bychom ukázat, že tady ta možnost je, a obecně rozšířit povědomí. Vždy jsem bral busking jako něco samozřejmého, co mi nemusel nikdo vysvětlovat. Když jsem se o něj, i v souvislosti s tou vyhláškou, začal víc zajímat a mluvil jsem o tomto fenoménu s různými lidmi, byl jsem překvapen, že většina z nich slovo busking neznala. Bylo by dobře ukázat, nejenom profesionálním hudebníkům, kteří hrají třeba v klubech, ale i naprostým amatérům, že je možné jít si někam zahrát. Zvýšit úroveň, aby „běžný občan“, který chodí po ulicích, měl chuť věc podpořit. Umělců, kteří začínali na ulicích, je mraky. Začínali tam Zaz, Édith Piaf, Bob Dylan. Podpořit někoho, kdo se mu opravdu líbí, může jednou znamenat, že to bude hudebník, který bude hrát ve velkých sálech, osloví svou hudbou desetitisíce lidí.
LN: Problémem pro město asi nejsou kvalitní hudebníci, ale spíš záplava lidí, pro které je hudba méně důležitá, jde jim spíše o výdělek. Kde byste hledal řešení hluku, na který si mnozí rezidenti stěžují?
Jsem si toho problému vědom. Náš projekt se k němu nestaví tak, že bychom tvrdili, že by měla nastat deregulace a že tady neexistuje problém s buskingem, protože ten tady je. Jsem životně spjat s Prahou 1, vyrůstal jsem tady, studoval, takže vím, jaké to je. Je rozdíl mezi účinnou regulací a restrikcí. Na současném návrhu vyhlášky mi nejvíc vadí, že omezuje to, co na buskingu lidé nejvíce obdivují. Podle mého názoru škodí kvalitním performerům a dává prostor právě těm, kteří spíš hledají výdělek.
Debata na toto téma je velmi těžká, je tu mnoho úskalí. Když se legalizoval busking, tak jsem bral etický kodex buskera jako závazný. Ani jsem nevěděl, že to je pouze doporučení. Kdyby jej lidé respektovali, nemuselo by dojít k tolika stížnostem. Hlukové omezení, maximálně dvě hodiny na jednom místě, omezení počtu lidí. To by v podstatě stačilo, zejména právě na Praze 1 ta občanská aktivita funguje velice dobře. Samozřejmě vždy se najde někdo, kdo bude dělat problém. Otázka je, jak dlouho se takový člověk může ve městě uživit.
LN: Vidíte řešení v tom, aby se buskeři drželi doporučení. Problém je v tom, že vymahatelnost dodržování doporučení je těžká.
To jistě. Hovoříme o tom, zda určitou míru diskuse a přirozené regulace nahradíme striktními pravidly. Pak bychom ale mohli teoreticky regulovat všechny aspekty lidského soužití. Uklízet výkaly po psech je povinnost, nicméně spousta lidí to nedělá. Teď někdo nastříkal na chodníky vtipné nápisy jako např. Darth Vader neuklízí po svém psu. Chceš být jako Darth Vader? To je ta občanská aktivita, nějaká autoregulace, která ve společnosti funguje. Musí být nastavena nějaká pravidla, pro to malé procento lidí, kteří na všechno kašlou. Zároveň 95 procent buskerů jsou lidé, se kterými se můžete nějak domluvit.
LN: Jak je projekt Praha žije hudbou financován?
Uspěli jsme v grantovém řízení Nadace Vodafone, jehož podmínkou bylo vybrat polovinu na Hithitu, což se podařilo. Rozpočet projektu včetně grantu od Vodafonu je 270 tisíc korun. To je ta základní suma, která nám umožní festival uskutečnit v rozsahu, jaký propagujeme na Hithitu, ale rádi bychom to rozšířili, usilujeme o další prostředky, máme ve hře nějaké granty, sháníme podporu, kde se dá. Hithit je také zajímavá zpětná vazba, která nám umožní zjistit, jestli lidé něco takového podporují. Udělali jsme první promo video Kopeme za hudbu a za čtyři dny jej zhlédlo 25 tisíc lidí. Druhé za 3 dny vidělo 23 tisíc diváků. Lidi to zajímá, líbí se jim ta myšlenka. Je to pro nás důležitý signál k tomu, že takový projekt má smysl dělat. Příspěvky z Hithitu půjdou primárně na těch 5 pódií, která budou u stanic Dejvická, Jiřího z Poděbrad, Náměstí Republiky, Anděl a na Jungmannově náměstí. Ta hlavní část projektu je ale v ulicích mezi nimi, kde se bude vystupovat v souladu s vyhláškou, jež bude zrovna v platnosti. Není to monstrózní open air festival, pouze základní ozvučení. Budou zde hudebníci, kteří mají zkušenosti s hraním na ulici, jako je Lenka Dusilová. Určitě tu nenajdete dunící rockovou kapelu.
LN: Jsou buskeři komunita, nebo to je spíše „pytel blech“?
Poznal jsem, že je to komunita hodně decentralizovaná. Jedná se především o umělecké uskupení. Je těžké najít společný názor, v současné době mám pocit, že žádný neexistuje. O to víc mne potěšilo, že určitá část buskerů je hodně nadšená z toho, co děláme.
LN: Jejich názorová roztříštěnost je možná připravuje o větší vliv na rozhodnutí magistrátu...
Když se podíváte na úspěšné umělecké iniciativy, které bojovaly za prosazení nějakých myšlenek, úspěch závisí na tom, zda mají politické konexe nebo jestli dokážou zmobilizovat veřejnost a uspět s nějakou racionální debatou. Buskeři nemají žádné politické konexe, nemají koherentnost, nesejde se jich tolik. Každý kope sám za sebe. I v tom vidíme náš přínos, protože jsme organizace, která nějak funguje, děláme tyto projekty dlouhodobě, víme, jak komunikovat s veřejností. Myslím, že málokdo z Pražanů vnímá problematiku buskingu, pokud se jich přímo osobně netýká. Mým snem je přimět politiky, aby náš projekt zaštítili a porozuměli důležitosti umění v ulicích.
