LN: High Life je sci-fi film. Z jakého nápadu se odvinul?
Myšlenka je patrná hned z toho, co vidíte v prvním záběru. Muž, vězeň, který je sám ve vesmíru, všichni kolem zemřeli. Je tu jenom on a dítě, malá holčička. Napadají ho myšlenky na sebevraždu, ale neudělá to, protože má odpovědnost za život a za dítě. A naopak dítě mu dává odvahu a energii k tomu, aby žil a aby zde byl pro něj. Zásadní je tedy osobní odpovědnost, kterou nese a kterou si uvědomuje od jejího narození. To pro mě bylo výchozím námětem.
LN: Vidíme tu ale i téma hledání alternativních zdrojů energie...
V téhle době už moc dobře víme, že pokud chceme překročit hranice naší sluneční soustavy, bude to vyžadovat hodně energie a hodně času. Je to jeden z motivů, který se ve filmu objevuje. Totiž vědci, a mezi nimi hlavně matematici, zjistili sílu a energii v černých dírách. A samozřejmě bude zajímavé tyto síly ještě více poznat a prozkoumat je třeba k budoucímu využití.
LN: Vycházela jste při promýšlení scénáře hodně z vědeckých poznatků?
Ano, hodně jsem se v tomhle směru vzdělávala. Pracovala jsem i s předním astrofyzikem a odborníkem na černé díry Aurélienem Barrauem.
Začal 26. ročník Febiofestu. Ministr kultury předal cenu za přínos pro film Bohdalové a Fondovi |
LN: Ve filmu hraje Juliette Binocheová, s kterou jste už natáčela, a Robert Pattinson. Jaká s nimi byla spolupráce?
Oba se na natáčení těšili a film chtěli dělat. Byli to vlastně parťáci, hlavně Robert. Přišel a říkal mi, že ho to moc zajímá a chtěl by film udělat. Juliette jsem už znala z předchozího filmu Vnitřní slunce, a mám tak s její prací zkušenosti. I když tam Juliette pochopitelně hrála jinak. Tak to má být. Je dobře, že nehraje stejně, že je to vždy jiné. Vlastně jsme jeden film skončily a v tu ránu jsme spolu začaly točit další. Bylo skvělé, jak to zvládla.
LN: Díky její výstřední roli doktorky by se dalo uvažovat, zda má High Life určité feministické téma...
Tak to nevím. Takovou otázku jsem si skutečně nekladla a vlastně si ji nikdy nekladu. Zda se jedná o feministický film? Nevím. Jsem žena, ale to a priori neznačí, že točím feministické filmy.
LN: Zároveň je ve filmu jedna z nejotevřenějších autoerotických scén. Britský deník The Guardian dokonce napsal, že je to kinematograficky nejdůležitější a průlomová scéna.
Hodně jsme o tom s Juliette hovořili. Je to dlouhá, náročná scéna, ale Juliette je skutečně silná žena. Scéna je ve filmu záměrně, chtěli jsme ji tam mít, bez toho by to nešlo. A jak jistě víte, bez promyšleného scénáře by to bylo neúplné. A Juliette ji zahrála skvěle.
LN: Scénář jste psali společně s Jeanem-Polem Fargeauem. Jak vznikal?
Byla to velice šťastná spolupráce. Když jsme ve scénáři začali popisovat první den malé holčičky a Roberta, přišlo nám nejlepší provázat je ve scénáři s flashbacky. Ty vlastně ukazují, proč se do téhle situace dostali. Tenhle způsob mi přišel nejlepší a nejvýstižnější. Protože bylo tak trochu složité popořadě vyprávět celý příběh a ukázat, o co vlastně jde. Flashback nejpřesněji ukazuje podstatu, a to i z pohledu dítěte.
LN: Když trochu odbočím, třeba ve vašem filmu Beau travail se moc nemluví. I tady jsou dialogy velmi minimalistické. Je to záměr?
Nemám ráda, když se moc mluví. Když to není potřeba, tak je to zbytečné. Zvlášť v tomhle filmu. Navíc je ve filmu moc pěkná hudba. A druhá věc, ve vesmíru není vzduch, takže tam není ani hluk. Je tam prázdno. I když ve vesmírné lodi vzduch, a tedy i zvuk jsou.
LN: Celá vesmírná stanice se vyznačuje zajímavými obrazy. Jedním z takových elementů na palubě je i zahrada, kterou tam trestanci mají. Jak se vám ji tam podařilo zakomponovat?
Vesmírná stanice v něčem tak trochu simuluje pozemský život. Zahrada představuje místo života. Je to jejich ráj, ukázka života. A pro samotné trestance je to jediné místo, kde se cítí živí.
LN: Vy sama sledujete sci-fi filmy? Je možné hledat vazbu třeba s Vesmírnou odyseou Stanleyho Kubricka?
Ano, mám ráda sci-fi. Inspiraci hledám jak ve filmech, tak i v literatuře. Kubrickova Vesmírná odysea ovlivnila i vnímání sci-fi ve filmu, byla to velmi důležitá etapa. Mě asi úplně přímo neovlivnila, ale na druhé straně – nemyslíte, že všechny Kubrickovy filmy tak trochu něco změnily a ovlivnily? Aspoň já mám ten dojem
LN: Zajímají mě ještě vztahy mezi samotnými lidmi na palubě. Je podle vás jejich jednání morální? A jak v High Life můžeme chápat morálku? Jako něco pozitivního?
Morálka nemusí být vždy něco pozitivního. Naopak. Morálka je mi ale v tomhle směru úplně jedno. Tu jsem vůbec neřešila. Pokud se ale nad tím takhle zamyslíme, morálku si každý řešíme sám v sobě. Každý se rozhodujeme, zda je něco správné, nebo ne. Některé věci nepovažuji za morální. Ale ty pak nefilmuji. Naopak, co já osobně považuji za morální, to pak také vyjadřuji ve filmech.
LN: Dá se High Life chápat jako určitý apel na publikum?
Film ukazuje hlavně to, že když se k lidskému životu chováme nezodpovědně a jen jej využíváme, tak to samozřejmě správné není. Je to nemorální. Stejně tak jako není morální trest smrti.
