RECENZE: Bizarní večírek veselých kočičand. Cats musíte brát jako ustřelenou podívanou

První filmová adaptace slavného muzikálu 80. let Bídníci získala tři Oscary a v kinech utržila přes 440 milionů dolarů. První filmová adaptace slavného muzikálu 80. let Cats od stejného tvůrčího filmového týmu zatím v kinech nasbírala jen polovinu svého skoro 100milionového rozpočtu a na Zlatých glóbech si z ní dělal moderátor Ricky Gervais legraci, i když se ucházela aspoň o cenu za nejlepší song. Pro větší část publika Cats představují filmový ekvivalent obsahu popelnice. Ovšem jak výstup Buřtoráda Mňoukse připomene, i odpadky mohou být pro některé kočky lahůdkou.

Cats jsou neobvyklým muzikálem samy o sobě. Andrew Lloyd Webber je napsal podle knihy básní T. S. Eliota, v nichž se představují různí členové klanu Kočičand usilující o vyvolení ke vstupu do Mňautmosféry a novou životní šanci. Muzikál zachoval varietní dějové pásmo i jejich mírně nonsensovou poetiku a jeho filmová verze také, přenesením do 30. let, doby vydání Eliotovy knížky, vše ještě obohatila o nostalgický pel. Také přidala řadu dalších bizarností, které výsledek mění v noční můru nebo v bujarý, neskutečný sen jedné noci, v němž je možné všechno.

Zásadní překážku v přijetí filmových Koček postavilo rozhodnutí vytvořit příběh plný zpívajících savců nikoliv jako dokonale počítačově animovanou verzi po vzoru nového Lvího krále či Knihy džunglí. Ale jako hraný film s nedokonalými vizuálními efekty, které stále poznatelně lidská těla a obličeje různě známých herců, zpěváků a tanečníků oblékly do kočičí srsti, oušek a ocásků (o překvapivě ošklivých podobách myší ani nemluvě). Výsledek vypadá nutně divně. Ještě výrazněji než Válečný kůň Cats prokázaly, že filmový realismus nemůže vždy nahradit divadelní metafory.

Divák si na tyto kočkolidi musí zvyknout, což zabere čas, ale je to možné – díky síle Webberových chytlavých, často jazzových melodií a díky hereckým výrazům, viditelným i přes všechny chloupky. Největší hvězdy, James Corden, Rebel Wilsonová, Ian McKellen nebo Judi Denchová, na sebe upozorní ve svém jednom velkém výstupu, ačkoliv jejich zpěv se pohybuje od nevýrazného po nelibý. Dokonce ani Taylor Swiftové song o proradném Mouriartym pěvecky nesedí tolik jako jediná nová píseň Beautiful Ghosts, kterou napsala pro film spolu s Webberem. Zpívá ji pod závěrečnými titulky, ve filmu nový song dobře shrnuje povahu hlavní hrdinky filmu, hodné, osamělé Viktorie. Ta nás jako nováček mezi Kočičandami provází příběhem a v podání objevu snímku, baletky Francescy Haywardové, mu propůjčuje i laskavou duši.

Hooper tentokrát scénář adaptoval spolu s Leem Hallem, jenž má s muzikály zkušenost díky filmu Rocketman a divadelní verzi Billyho Elliota. Zhuštěním jevištního hitu do 110 minut a mírnými úpravami hlavních postav a jejich vztahů zvýraznili poselství o empatii a druhé šanci, k němuž vydatně přispívá i nejhranější píseň z Cats, Memory. V ní zchudlá, odstrkovaná, lítostivá star Hryzabela dojímá svým životním údělem, efektivně i v tomto podání Jennifer Hudsonové, která své pěvecké schopnosti proslavila už ve filmové verzi muzikálu Dreamgirls. Jako nejlepší zpěvák tu nicméně působí představitel Viktoriina průvodce po centru starého Londýna Robbie Fairchild. Tak jako v Hooperových Bídnících, kde všichni také zpívali naživo na place, i tady je zřetelně slyšet (a vidět), který herec má divadelní muzikálovou a v tomto případě i taneční průpravu.

Hryzabela a Viktorie reprezentují srdce, jiné postavy mají na starosti humor, další ukazují svůdnost zločinu, jeden kocour je přehnaně cool, jiný roztomile nesmělý, řada dalších nás kolébá kombinací kočičích pohybů s ladností profesionálních tanečníků v choreografii Andyho Blankenbuehlera, držitele Tony za největší muzikálový hit 21. století Hamilton.

Cats pořádá bufet různých chutí a nejlepší je si film užít se vším jako bizarní, snový, veselý maškarní večírek jménem Čičandrbál. A místo rozčilování se bavit nad pěveckým neumětelstvím Raye Winstona. Místo smutného povzdechu nad odcházejícím hlasem Judi Denchové si radostně vzdychnout, že tato herečka v roce 1981 původně obsazená do role Hryzabely, jíž se musela týden před prvním představením vzdát pro zranění, si konečně zahrála kočku. Nikde jinde ji laškovně příst jako Starou Mojčíčovou už neuvidíte.