Tvorba Aleny Kučerové má od začátku až do současnosti přirozený vývoj a v jeho průběhu se vždycky prosazoval řád. Vyjadřuje určité děje, dojmy a prožitky, které ji zaujaly. Užívá klasické grafické techniky, jako je například suchá jehla, ale také vlastní postupy. K nim patří především perforace, kterou dokáže vystihnout prostorové vztahy a jejich proměny, napětí vznikající mezi rozmanitými strukturami, uspořádání krajinných prvků i záměrně zjednodušené a tím výraznější figurální scény. Ze svých dírkovaných plechů tiskla exaktní geometrické kompozice nebo zase křehké a jemné pohledy do krajiny, jejíž charakter má zažitý.
RECENZE: Standing Water. Svůdné obrazy krutosti od Mata Collishawa |
Někdy ovšem považuje za výsledné dílo také plechové desky, ze kterých tiskne grafické listy. Ty pak dotváří výraznými barevnými tóny. Zabývala se motivy souvisejícími s vodou – plaváním, koupáním, skoky do vody, saunami, mořskými vlnami nebo plážemi, které uměla ztvárnit s neobyčejnou osobitostí. Našla odvahu vydat se vlastní cestou, nikdy se neohlížela na to, co se zrovna nosí. Řídila se vždy vlastním citem a zkušeností. Ztvárňovala své představy, ať už šlo o grafiky, „plechy“, či v posledních desetiletích jakési zvláštní křehké reliéfy vznikající z nalezených předmětů, z vlastnoručně vyrobených rámů, z linií utvářených do dřeva zatloukanými hřebíčky. Její zatím poslední výstava probíhá v pražské Galerii Pecka. Jsou na ní vystavena díla z posledních dvou let, v nichž se vrací k jednoduchým kompozicím a svým způsobem k vlastním počátkům. Jde o krajně oproštěné „obrazy“, v nichž stále užívá perforaci, již nikoliv do plechu, ale do kartonu. Stejně jako dřív využívá střídmou barevnost, které dosahuje za užití průmyslových laků. Vychází z jednoduchých a přitom rafinovaných vztahů perforací vzniklých linií, opět vyjadřuje pohyb nebo jakési imaginární souvislosti vycházející z neustálého pozorování přírody, z přemýšlení nad principy, kterými se řídí její vývoj.
Letos třiaosmdesátiletá Alena Kučerová nevystavuje příliš často. Nyní se však v blízkém horizontu chystá velká retrospektiva v Národní galerii, pravděpodobně v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Jde o prostor, který je Kučerové blízký, který bude vyhovovat jejímu formátem komorně laděnému, ale výrazem i rozsahem monumentálně působícímu dílu. A také zde sídlí Grafická sbírka, jež Kučerovou od počátků sledovala a která vlastní její rozsáhlou kolekci. Na současné výstavě, jež se stala jakýmsi předstupněm chystané retrospektivy, se tedy návštěvníci setkají s pracemi z poslední doby. Ty svou živostí naznačují, že umělkyně má stále co říct, že si uchovává mimořádnou schopnost spojit střídmost s jemnou citlivostí pro přírodu a pro půvab zdánlivě všedních okamžiků.
Alena Kučerová Galerie Pecka, Praha, do 16. 5. |
