Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Oni a Silvio. Silvio Berlusconi hledá ztracené mládí

Kultura

  6:00
ŘÍM/PRAHA - Nejúspěšnější současný italský režisér Paolo Sorrentino přichází s portrétem nejdéle sloužícího italského premiéra v poválečné historii Silvia Berlusconiho.

Došla šťáva. Silvio (Toni Servillo) a jeho manželka Veronica (Elena Sofia Ricciová) se vznášejí na mořské hladině poté, co jim vypověděl službu vodní skútr. Snímek Oni a Silvio (2018). Režie: Paolo Sorrentino. foto: KVIFF

Italská politická scéna je pověstná svým svérázem (i když další země s ní v poslední době rychle srovnávají krok) a tamní premiéři jsou vděčnou inspirací pro filmy různých žánrů. Paolo Sorrentino před deseti lety nabídl drama s prvky thrilleru, když ve filmu Božskýportrétoval Giulia Andreottiho, záhadného muže, který se stal předsedou vlády poprvé v roce 1972 a naposledy jím byl roku 1991. Andreottiho politická kariéra se vyznačovala souběhem s řadou děsivých událostí, jako byly vraždy elitních bojovníků proti mafii, vraždy a sebevraždy vysoce postavených osob z finančního sektoru nebo únos předsedy Křesťanské demokracie Alda Mora, zakončený rovněž vraždou. To vše v prostředí všudypřítomné korupce a pletich. Snímek Božský měl tudíž pořádně „nabito“ a dokázal to výborně zúročit – jeho obžaloba byla úderná a nesmiřitelná a zároveň se nespokojil jen s věcným přístupem, ale nabídl lehce surreální a jemně groteskní průzor do světa, v němž Andreotti existoval.

Muž hodiny, dne, týdne i měsíce. Snímek Oni a Silvio (2018). Režie: Paolo...
Obyčejná párty? Ne, to je bunga bunga! Snímek Oni a Silvio (2018). Režie: Paolo...

Muž s vlastní sopkou

Už ve snímku Božský zazní jméno nynějšího filmového hrdiny Silvia Berlusconiho, a to mj. v souvislosti s lóží P2, problematickým spolkem, jehož byl členem stejně jako Andreotti. Oba pojí i působivé údaje o jejich politické vytrvalosti – časové rozpětí premiérských postů v případě Andreottiho a úhrnná délka působení v této funkci u Berlusconiho. Tomu se na překotné italské scéně podařilo udržet u moci tak dlouho, že dosáhl poválečného rekordu. S Andreottim má Berlusconi společnou i pestrou paletu trestních stíhání a soudních procesů, které se jim vždy podařilo téměř zázračně ustát (přinejmenším tak, že ani jeden z nich nikdy nešel do vězení). Andreottiho i Berlusconiho také v Sorrentinových filmech hraje stejný herec – mistr proměn Toni Servillo. Přesto jde o výrazně jiný typ hrdiny.

Andreotti je muž s tajemstvím, na jehož uspokojivé rozluštění vlastně nikdy nedošlo. Operuje v rovině dohadování dobra se zlem, Boha s ďáblem. Mediální magnát Berlusconi je nabubřelý klaun, který má na zahradě funkční sopku.

RECENZE: Soumrak je působivá podívaná. Konec klobouků v Budapešti

Od toho se odvíjí i Sorrentinův přístup k oběma politikům. Snímek Oni a Silvio laděný do stylu trpké komedie je z velké části také kolektivním portrétem těch, kdo se devótně ucházejí o boháčovu přízeň a chtějí se s ním svézt na jeho kolotoči. Luxusní kuplíř Sergio Morra uspořádá náročné námořní manévry, aby upoutal Berlusconiho pozornost ke svým děvčatům; dívky samotné netouží po ničem jiném než smět se účastnit opulentních večírků na panství muže, kterému se říká jen „On“...

Na pletichy a prohnilost politiky dojde i tentokrát, ale znatelně víc se Sorrentino soustřeďuje na okázalé projevy poživačnosti. Režisér pověstný schopností vytvořit pastvu pro oči předkládá divákům dlouhé, s příznačnou (a někdy trochu křečovitou) nadsázkou stylizované výjevy, jejichž samotné pozorování by zřejmě mělo dostatečně silně vypovědět o povaze „jich“ i Silvia. Demokraticky volený politik si užívá všech výsad samovládce, jež mu přináší jeho moc a majetek. Je upřímně hrdý na to, jak se vypracoval, a přesvědčený o tom, že peníze zaplatí cokoliv. Navzdory enormním nákladům na iluzi nepřemožitelného přepychu však toto jeho přesvědčení přece jen utrpí trhliny.

Nepříjemnou pravdu mu servíruje jeho zklamaná manželka, uvědomělý černý fotbalista, který se odmítá nechat koupit do klubu AC Milán, a zejména studentka literatury, která tvoří protiklad k zástupu uniformních „kočiček“ a trapné Silviovo dvoření odkáže do bolestně reálné dimenze. V osobní rovině je Berlusconi prezentován podobně jako o něco sympatičtější postavy v Sorrentinově snímku Mládí – totiž skrze své stárnutí. Marnivý a sobecký Silvio se veškerým svým úsilím především snaží sám před sebou utajit, že věčné mládí není možné, ale je to bitva, kterou samozřejmě nemůže vyhrát.

Oproti břitkému Božskému je tento Sorrentinův snímek znatelně vágnější v tom, co a jak se snaží říci. Obraz světa prostoupeného křiklavou banalitou totiž nakonec sám vyznívá poněkud samoúčelně a bezradně. Což ale neznamená, že by některé jeho součásti nebyly nezapomenutelné – třeba puklé břicho popelářského vozu, z nějž se před očima „elity“ vyvalí natlakovaná špína.

ONI A SILVIO

Itálie 2018

Režie: Paolo Sorrentino

Hrají: Toni Servillo, Elena Sofia Ricciová, Riccardo Scamarcio, Kasia Smutniaková

Premiéra 15. listopadu

Autor: