Pátek 23. dubna 2021svátek má Vojtěch 11 °C polojasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Rozum, modlitba, Frankenstein! Dílo Karla Čapka je stále aktuální

Karel Čapek pobýval v Rudolfově od července do září 1923. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karel Čapek pobýval v Rudolfově od července do září 1923. | foto: archiv2media

PRAHA Kolik Karlů Čapků znáš, tolikrát jsi člověkem? A který z těch prvorepublikových Čapků přežil dodnes v nejlepší formě? Čapek cestopisný, reportér z Itálie, Anglie, Španělska nebo Nizozemska? Čapek noetický, autor Hordubala, Povětroně, Obyčejného života?

Čapek pohádkový, Čapek v mnohaleté debatě i mlčení s prezidentem Masarykem, Čapek kreslíř a fotograf Dášeňky? Nebo Čapek překladatel, který Francouzskou poezií nové doby ovlivnil a nasměroval český poetismus možná víc než Teige s Nezvalem dohromady? Nebo Čapek novinář, který právě před sto lety nastoupil do Lidovek? Anebo snad Čapek dramatik a vědecký fantasta?

Karel a Josef Čapkovi. Josef v hronovském mlýně opakovaně trávil prázdniny.
Karel Čapek jako stvořitel slova robot.

Nelidský derivát

Pravda bude nejspíš v prolnutí těch posledních dvou rovin – a ideální reprezentativní kus nemůže být jiný: divadelní hra R. U. R. Knižně vyšla na podzim 1920 u Štorcha-Mariena, dvojí premiéru si odbyla v lednu právě před sto lety. Druhého u královéhradeckých ochotníků, pětadvacátého pak na prknech, co tehdy znamenala svět: v pražském Národním divadle. Nadčasový potenciál tohoto stostránkového textu se hlásí o slovo hned z patitulu knihy. Rossumovi roboti jsou totiž „univerzální“, což stvrzuje motiv rotujícího globu, a hra má podtitul Kolektivní drama.

Že měl Čapek ve svých třiceti letech víc než dobrý nápad, se potvrdilo záhy: jeho vizi mechanického, snadno množitelného umělého člověka přitakal jak vrcholný filmový expresionismus, hlavně Langova Metropolis (1927), tak enormní zájem světových jazyků o novotvar „robot“. Bez ohledu na fakt, že slovo nebylo z dílny Karla, ale jeho staršího bratra, avantgardisty Josefa: Karel nabídl původně anglicismus „laboři“, Josef kontroval slavismem „roboti“.

Mladší bratr poslechl, a udělal dobře. „Robot“ prostě visel ve vzduchu. Odkazoval k tomu, co by jednou mohlo být. A co, jak dneska víme, nakonec přišlo: hitlerismus, stalinismus – a všechny ty jejich nelidské deriváty, které dodnes s gustem nacházejí odbytiště pod nejrůznějšími hlavičkami kdekoli po světě.

Játra a vůle

Naštěstí Čapkova hra dneska funguje nejen jako společensko-politická dystopie, která se stala realitou; funguje i jako literární text. Podněcuje k aktualizacím, k novému čtení a novému psaní daného problému. Třeba v antologii Robot 100, sestavené Jaroslavem Olšou jr. a Richardem Klíčníkem pro pražské Argo: třináct povídek s robotem v hlavní anebo vedlejší roli.

Navenek sestava známých a ještě známějších jmen, od Vilmy Kadlečkové a Františka Novotného přes Pavla Kosatíka a Michala Hvoreckého po Emila Hakla, Karola Sidona nebo Petra Stančíka; v jednotlivých textech pak ale spíš předvídatelná než objevná práce, respektive práce tím objevnější, čím dál se autor odvážně vydává od žánrových limitů vědecké fantastiky.

A přitom Čapkovi nešlo v R. U. R. jen o budoucí, šlo mu taky o připomínku minulého. Vždyť Rossumův robot má jasný kořen ve Frankensteinově monstru, které stvořila Mary Shelleyová v roce 1818 – v té nebetyčně drzé kreaci, kterou se lidský rozum povýšil nad boha.

Už jen ten podtitul její novely: „moderní Prométheus.“ Čili odkaz k tomu, kdo podle klasického mýtu věčně ztrácí a znovu nabývá svá játra jako trest za to, že dal lidem oheň. Doktor Victor Frankenstein i ředitel firmy R. U. R. Harry Domin, prodloužená ruka „starého Rossuma“, pak pykají za to, že se jim oživená hmota vymkne z rukou – že ožije a začne projevovat svou absolutní vůli.

Tohle postupné polidšťování neživé hmoty, humanizaci strojového výrobku, pojednala pěkně ve své komiksové adaptaci Čapkovy hry Kateřina Čupová (vydalo Argo). Jde sice o autorčinu prvotinu, ale jakou! Víc než tisícovka kolorovaných kreseb na dvě stě padesáti stránkách. A to se ještě na některé motivy z originálu nedostalo. 

Opulentní formát ale výjimečnost celého podniku jasně posiluje. Inspirace japonským, a hlavně frankofonním komiksem (v první řadě Hergého nesmrtelným Tintinem) je tu přetavena do vlastní výtvarné i scenáristické řeči: lehce naivistická stylizace a omezená psychologie hlavních postav skvěle ladí s tragigroteskním finále. V něm je člověk mrtvý, ale zároveň povstává z popela – jenže jako někdo jiný.

Karel Čapek je vlastně v té divadelní hře hlavně metafyzický. A platí to zřejmě nejen pro R. U. R. Komparatista Martin C. Putna totiž sestavil nedávno pro nakladatelství Biblion knížku s názvem Skoro modlitby. Jde o kapesní formát na téma Čapek – muž víry, člověk zbožný, člověk, v jehož bohatém díle odkazuje dlouhá řada motivů a konkrétních pasáží směrem k tomu, co je nad ním, v úběžníku. Putna z Čapka vybírá a komentuje, glosuje; provokativně i zábavně, ale hlavně fundovaně a „napříč“, jak je jeho dobrým zvykem. Látky má k ruce dostatek; ostatně už Čapkova povídková prvotina z roku 1917 se jmenuje Boží muka.

Takže co je dnes, sto let od uvedení Čapkovy hry R. U. R., z jeho díla aktuální? Asi v něčem všechno z toho úvodního výčtu. A možná ještě víc.

V křečových žilách může být i litr krve, varuje primář Schütz

Primář Žilní kliniky Ota Schütz | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Viditelně rozšířené žíly, těžké nohy či pocit mravenčení. Potíže s křečovými žílami neboli varixy trápí v populaci...

Velký test samotestů na covid: Kapesní laboratoř vám dá naději, nikoliv jistotu

Testovací sady na přítomnost viru SARS-CoV-2 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Chcete do práce nebo na návštěvu k příbuzným? Budete-li mít štěstí, třeba na vás vyjde vhodný test na covid. Pečlivě...

KOMENTÁŘ: Na dveře klepe obří inflace. A bát by se měla i česká vláda

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium V Americe probíhá obří záchrana ekonomiky na dluh. Do toho všude zdražuje ropa i potraviny. Svět se opět začíná bát...