Haring s Warholem se na Hradčany dostali díky německé sběratelce Erice Hoffmannové, která se na jaře rozhodla věnovat Státním uměleckým sbírkám Drážďany celou svou sbírku současného umění, kterou od šedesátých let budovala se svým mužem Rolfem. Protože ale nebyla síla ji v Drážďanech vystavit, požádal o ni ředitel Národní galerie Jiří Fajt pro Salmovský palác.
Před 90 lety se narodil Andy Warhol, symbol a ikona amerického pop-artu se slovenskými kořeny |
V něm byla dříve k vidění sbírka umění 19. století, tu pak vystřídala výstava o Chartě 77 (v Salmovském paláci bydlel jednu dobu Pavel Kohout s rodinou a podepisovala se zde Charta). Přesto se nedařilo na Hradčany nalákat dost lidí. Pak ale z Drážďan přišla kladná odpověď a Sammlung Hoffmann Berlin, jak se sbírka oficiálně jmenuje, bude možné na Pražském hradě vidět přesně rok – od 1. prosince 2018 do 1. prosince 2019. Výstava nese název Možnosti dialogu podle filmu Jana Švankmajera, který je také hned v prvním sále k vidění. Kurátoři se totiž rozhodli světové umělce doplnit jejich českými protějšky, aby mezi nimi vytvořili dialog.
V jednom sále je tak k vidění Jan Švankmajer s Andym Warholem, v dalším Josef Bolf s Jeanem-Michelem Basquiatem, jinde zase Jiří Černický s Anne Katrine Dolvenovou a nakonec třeba Ivan Pinkava s Nobujošim Arakim. I když se to na první pohled může zdát jako příliš velký zmatek, vše spolu ladí.
Kromě klasického katalogu vyjde k výstavě také „šanon“ od Krištofa Kintery, který si budou moci návštěvníci zaplnit oblíbenými díly a umělci. Galerie tak chce pobídnout k více návštěvám Hradčan než jen k jedné. Kromě Abramovičové a spol. je tu k vidění také Nan Goldinová, Jake &Dino Chapmanovi, Antony Gormley, Frank Stella, Hermann Nitsch; z Čechů pak Jan Nálevka, Stanislav Kolíbal, Vladimír Skrepl, Kateřina Šedá nebo Richard Stipl. Součástí výstavy je také sekce „mladá scéna“, která se bude každé tři měsíce obměňovat. „Půjde o nejmladší generaci umělců, lidí, kteří právě opustili školu,“ vysvětluje kurátor Otto M. Urban s tím, že ho zajímá, jak v podobném prostoru obstojí.
Sběratelé Erika a Rolf Hoffmannovi se o umění zajímají aktivně od šedesátých let. Původně žili v Mönchengladbachu, pak v Kolíně nad Rýnem. V roce 1997 se přestěhovali do Berlína, kde v bývalé továrně na šicí stroje v kulturním centru Sophie-Gips-Höfe založili nové místo pro umělecký dialog. Po smrti Rolfa Hoffmanna v roce 2001 pokračovala jeho žena ve spravování sbírky se svými třemi dětmi.
Původně ale měla Národní galerie se Salmovským palácem jiné plány. Loni na jaře avizovala novou spolupráci s mecenáškou umění Francescou von Habsburg a její sbírkou Thyssen-Bornemisza Art Contemporary. Ta měla být na Pražském hradě k vidění od června a každých pět let se obměňovat. Galerie ale nakonec oznámila, že Salmovský palác nevyhovuje svými prostory a část sbírky poputuje do Veletržního paláce.
