Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Dne 14. února 1945 podal demisi ministr financí československé exilové vlády Ladislav Feierabend. O několik týdnů později složil svůj mandát ze stejných důvodů také člen Státní rady Václav Míšek. Oba byli exiloví politici agrární strany, kteří po celou válku stáli loajálně za politikou Edvarda Beneše. Ale na sklonku války vnímali nebezpečně rostoucí vliv Sovětského svazu a komunistů.
Slavnostní zasedání československé Státní rady v Londýně za 2. světové války.
Míšek se narodil 16. listopadu 1910 v Dolních Chabrech (dnes součást Prahy 8). Po vychození obecné školy a měšťanky vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Poděbradech, kde maturoval. V době od října 1930 do dubna 1931 vykonával prezenční vojenskou službu u Jezdeckého pluku 4, kde také absolvoval záložní důstojnickou školu. Zářijové mobilizace v roce 1938 se účastnil již v hodnosti poručíka jezdectva.
Sedlák ze Zličína Matěj Foubík byl nejstarším českým vojákem na Západě. Konce války se |
Mezi tím hospodařil nejprve na rodinném statku v Dolních Chabrech a později se osamostatnil. Vědomosti si zvyšoval mimořádným studiem zemědělského inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Angažoval se v Sokole, a především v řadách Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, která v té době byla největší vládní stranou.
Na sklonku roku 1939 se rozhodl k odchodu za hranice. Přes Slovensko a Maďarsko se mu podařilo dostat do Bělehradu, odkud jeho cesta pokračovala přes libanonský Bejrút lodí do Marseille. Dne 27. prosince 1939 oblékl v jihofrancouzském Agde uniformu československé zahraniční armády.
Příběhy Čechoslováků z Agde |
Po jejím pádu evakuoval se zbytkem čs. jednotek do Velké Británie, kde sloužil ve velitelské záloze u čs. brigády. V říjnu 1941 se dočkal povýšení na nadporučíka a v lednu 1943 jej prezident Beneš jmenoval členem Státní rady, která byla jeho poradním orgánem a plnila v podmínkách exilu úlohu kvazi-parlamentu. Od jara 1944 byl členem exilového vedení agrární strany.
Na své členství rezignoval v březnu 1945. V prohlášení v britském tisku napsal, že Československo směřuje z nacistického v komunistický protektorát. V dubnu 1945 se stal místopředsedou Prchalova Českého národního výboru v Londýně, jenž však chápal jako širší platformu těch, kteří stejným způsobem vnímají vývoj politické situace ve vlasti. To je zřejmé i z provolání k rolníkům celého světa varující před zotročením evropských národů, které 23. května 1945 v Londýně jako zástupce čs. agrárníků vydal. Do Československa se již nevrátil.
