Zastavila jsem se v zahradě u našeho domu, nadechla jsem se, ještě několikrát a byl to zase ten stejný vzduch. Občas se stává, že mi vůně vzduchu připomíná situace, které jsem prožila. Připomenou mi velmi živě vzpomínky - plné mých pocitů, které znám a mám je ráda.
Dnešní ranní vzduch byl vzpomínka na prázdniny na Kopečku u babi a dědy. A už mi hlavou lítají obrazy, jak starými dřevěnými kolíčky si stavíme stan z dek, jedna byla tmavě modrá taková silonová a druhá s nápisem ČSA, jelikož děda jakožto řidič autobusu, fasoval nejen povlečení s tímto půvabným razítkem.
  |
Jak babička sedí na lavičce a hlídá nás, má trvalou, rudé rty s perletí, květinové šaty. Jsou to moje prázdniny se sestřenicí Míšou. To mne vždycky baví, jak jsou některé věci neměnné a připomínají i po několika letech to, co kdysi. A došlo mi, že moje sestřenice Míša se vdává!
O té svatbě vím už dlouho, bavily jsme se s Míšou o ni mnohokrát, ale dnes mi to došlo. Došel mi ten fakt, že se moje sestřenice o 4 měsíce starší vdává. Ta sestřenice, která byla a je moudřejší, klidnější a je mi oporou.
Petra NesvačilováPetra Nesvačilová se narodila v Táboře, ale vyrostla v Českých Budějovicích. Chodila na dramatické kroužky, zpěv a tanec. Když studovala na gymnáziu, šla za školu a jela tajně na konkurz do Divadla Na zábradlí. Konkurz vyhrála a získala roli v představení Gazdina roba. Později vyhrála konkurz na hlavní roli ve filmu Pusinky a vzali jí na FAMU na katedru dokumentární tvorby, kde vystudovala režii. Nyní hraje hlavně v divadle Ungelt, VOSTO5 a Bratrů Cabanů v představení Bond a Medea. Je módní tváří návrhářky Josefíny Bakošové. Také režíruje. Za svůj první celovečerní film Zákon Helena byla nominována na cenu Českého lva. |
To se projevovalo tak, že když jsem neuměla vylézt na strom, podala mi ruku nebo slezla ze stromu chytla mě za zadek a vystrčila mne na větev stromu. Říkaly jsme tomu stromu raketa. Měla ten tvar. Když jsem neuměla vylézt na betonovou kostku před barákem, hodila mi švihadlo a vytáhla mě. Chodili jsme si kupovat do sámošky třenou nivu a vitacit. Zkoušely jsme společně poprvé kouřit. To probíhalo tak, že jsme si koupily Luckyny, které jsme si vybíraly podle obrázků, to na ně zrovna dávali pinapky. Sedly jsme si do křoví a kouřily, tajně. V noci jsme chodily na dědovy bombóny. Jednou děda v noci přišel a řekl: „Já poznám jestli ty bombóny jíte, oni totiž svítí. Budou vám svítit břicha.“
Hrály jsme si na poštu nebo na firmu nebo na školu a Míša byla vždy moje sekretářka nebo podřízená. Vše se mnou trpělivě vydržela. Pamatuji si, jak jsme se na dětském hřišti rozhoupaly do větru od jedoucího vlaku. Domlouvaly se, která bude spát na posteli u babičky, jelikož ta nás do usnutí hladila na tváři.
K snídani rohlík s májkou. Před obědem jsme tajně ze špajzu jedly sušené nudle do polévky. Mezi záchodem a koupelnou byl výklenek, skrze který jsme si házely hračky nebo si povídaly. Samozřejmě největší vrchol bylo hodit mokrou žínku nečekaně skrze výklenek na záchod. To bylo i na body, kdo s koho.
Jsem prostě dojatá a melancholická a sentimentální. A asi Míše upeču zapečené špagety jako svatební dar nebo uvařím vanilkový puding. Zabalím svítící bombóny nebo seženu strom ve tvaru rakety. Nadechnu se znovu. Je večer. A já se moc těším! A jsem hrdá a dojatá. Tak v sobotu! Líbám.
