Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Obrazy duše. Včelím voskem maluji nejraději, ale stále se učím techniku, říká malířka

Lidé

  5:35
Kdybyste měli své duševní pochody přenést na plátno, jak by asi vypadaly? Odpověď můžete nalézt v obrazech umělkyně Markéty Meduna Kočkové. Malířka původem od Hradce Králové totiž ve svých dílech zachycuje niterní procesy konkrétních osob i emoce rezonující celou společností. Jak její obrazy vznikají a co ovlivňuje jejich tvorbu?

Přijímání hmotného světa foto: Archiv Markéty Meduna Kočkové

Lidovky.cz: Jak jste se k umění dostala? Chtěla jste být vždycky malířkou?
Výtvarnému umění jsem se věnovala od dětství, malovala jsem převážně tužkou, úhlem a pastelkou. Když jsem se dozvěděla, že nemohu studovat výtvarnou školu, rozhodla jsem se jít jinou cestou. V ten moment jsem se k malování už nikdy nechtěla vrátit. Nastoupila jsem tedy učiliště a v 18 letech jako správný dobrodruh odešla z domu. Občas jsem tvořila, ale velmi málo. Měla jsem co dělat, abych se uživila a ukotvila. Pracovala jsem jako servírka a naučila se tak výborně pohybovat v psychologii lidí v praxi. Lidé si se mnou často chtěli povídat a otvírali své životní příběhy. Vždy jsem v lidech budila důvěru, a tak mi třeba i paní u přepážky vyprávěla své osobní záležitosti. Dříve jsem netušila, že mi to v mé životní cestě bude ku prospěchu, a ještě k tomu budu zase tvořit a malovat.

Markéta Meduna Kočková

Poté na svět přišla má první dcera. Můj manžel a její otec byl psychiatricky nemocný člověk, bohužel. Procházela jsem krizí v osobním životě a v tu dobu nastoupila na cestu sebepoznání, meditací, holotropního dýchání a dalších velmi důležitých rozvojových technik. Díky těmto aktivitám jsem začala rozvíjet intelektuální stránku, uklidňovala svůj emocionální vnitřní svět a stala se vnitřním pozorovatelem vlastních systémů: emocí, mysli, ducha. Stala se ze mě samoživitelka a na umění už nezbýval čas. Zlom přišel zhruba před deseti lety, kdy mě cesty přivedly k metodě enkaustiky, tedy k malování včelím voskem. Posledních osm let se už umění věnuji naplno.

Lidovky.cz: Proč jste si za svou techniku vybrala právě včelí vosk?
Když jsem po zemřelém kamarádovi v roce 2010 převzala čajovnu v Hradci Králové, poprvé jsem se zde s touto technikou setkala a hned vycítila, že je to pro mě to pravé. Tato metoda byla velmi rychlá v samotném výtvarném procesu a všeříkající ve výsledku. Vosk byl krásný, organický, dá se říct, že pracujete vy s ním a on s vámi. Přiložení ruky, pocit uvolnění a přenos v této technice je tak unikátní, že nemá obdoby. S voskem pracuji posledních skoro deset let a stále tvrdím, že jsem ještě techniku tohoto úchvatného nástroje komplexně nepojala. Začala jsem chodit na různé kurzy, metodu si postupně osvojovala a vytvářela své první obrazy.

Líbilo se mi, že touto cestou zvládnu do obrazu promítat emocionální zkušenosti. Nejprve jsem začala tvořit pro sebe a následně pro ostatní. Lidé za mnou chodili a chtěli malovat obraz na míru. Cítili, že je cítím a umím přenést dané téma na plátno v abstraktní formě, které se věnuji doposud. Úskalí s tím spojené přišlo, když jsem s lidmi prožívala jejich příběh, který jsem pak v meditaci přenášela na plátno. Abych totiž malovala tak zvaně „pravdu“, musela jsem každý příběh nejen přenést, ale i pochopit, prožít a vnitřně se jej pokusit uzdravit vědomým náhledem. To znamenalo, že jsem si příběhy odžívala i ve vlastních emocích. Předávat totiž informaci znamená informaci důkladně znát. A to není jednoduché.

Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu začít zobrazovat téma lidského nitra?
Moje životní cesta. Ve 20 letech jsem prožila kóma, které mi otevřelo nové varianty tvarů a barev. Mimo to jsem se potýkala s problémy ve vztazích i s krizí vlastního směřování. Vycházelo to z destruktivního nastavení zřejmě od rozvodu rodičů a dalších mnoho faktorů jako byl vliv okolí, přátel, vlastní osobnost, před prenatální a prenatální vývoj sám. To všechno dohromady ve mně probudilo zájem o informace z oblasti psychosomatiky a v rámci osobního rozvoje jsem se začala věnovat také psychospirituální práci, meditaci, holotropnímu dýchání i kvantové fyzice. Setkala jsem se také se šamany z Peru i čteči palmových listů. A všechny tyto zkušenosti se poté zcela přirozeně promítly také do mojí tvorby.

Ráda bych v budoucnu pracovala na převedení zvuku do barev. Což je velice...
Cesta z nevědomí

Lidovky.cz: Komu je vaše umění určeno a jak vzniká?
Probíhá to v mé vnitřní emoční rovině, tak jak cítím společnost a situaci s ní spojenou. Když cítím nelásku, vytvořím obraz Láska. Maluji buď pro konkrétní klienty, nebo pracuji s kolektivním vědomím. Říkám kolektivní vědomí, protože lidskou mysl vnímám jako síť. Každý, kdo myslí vypouští do kolektivního pole emoce. Ať to jsou strachy, panika, nebo naopak láska, soucit, porozumění. To vše už v kolektivní síti je. Jako silná a znepokojující atmosféra, jakou prochází naše společnost nyní. Nijak to nechci hodnotit, to mi nepřísluší. Jediné, co mi přísluší je zpracování a namalování témat, která tato kolektivní síť potřebuje. Samozřejmě vše je můj pohled na realitu a někdo to může cítit jinak. Já cítím velký strach, paniku, agresivitu a disbalanci společnosti. Proto ráda maluji pro kolektivní vědomí. Téma je třeba Úcta, Nepodmíněná láska, Transformace, Svoboda a mnoho dalších potřebných informací, které je potřeba připomínat v zatmění lidské mysli. Potřebujeme to všichni. Každý prožívá nějaké zatmění, smutek, zakolísání ve stabilitě.

A právě zde se zrodila myšlenka přenášet má témata na věci, které lidé běžně vidí a používají. Polepy automobilů, nebo sklokeramický tisk. Tato úžasná technologie umožňuje mé obrazy přenést třeba i na skleněné fasády domů. Mezi další realizace patří oblečení. Cílem je synergie firem, které mají výrobní know-how a umožnění přenesení něčeho krásného, co potěší lidské emoce i duši.

Zajímá mě svět barev, protože vliv vlnové délky zasahuje limbickou část mozku,...

Pokud se jedná o individuální práci s jedním člověkem, pokračujeme psychosomatickou spoluprací –vedeme dlouhé několikadenní rozhovory, meditujeme a odkrýváme tak duševní i tělesné emoce a programové vzorce. Tyto informace poté přenáším do barev. S klientem obraz upravujeme podle toho, co si přeje, a i když to často neumí slovy popsat, bývá s výsledkem spokojený.

Lidovky.cz: Vznikají z tohoto tvůrčího procesu i bližší vztahy, přátelství? Nebo jde doslova o zakázkovou výrobu…
Ve většině případů se ze vztahu klient – dodavatel stávají hluboká přátelství. Vrací se za mnou, telefonujeme, pozorujeme svou cestu vzájemně. Díky tomu o mé práci vzniká kniha příběhů. Píše ji právě má klientka, kterou zajímaly přenesené zkušenosti dalších lidí. Dala jsem jí na ně kontakty a ona je obchází a sepisuje příběh obrazu za příběhem a jejich zkušenost.

Lidovky.cz: Jak pracujete s tématem osobních i celospolečenských emocí jste nám už prozradila. Mohla byste popsat proces vzniku také z hlediska techniky zpracování?
Malování touto metodou probíhá tak, že se taví jednotlivé pigmentované vosky a pomocí speciální žehličky se nanáší na plátno. Vršením vosku a barev na sebe vzniká plastické dílo, na kterém je skvělé, že ho mohou hmatem vnímat také nevidomí. Vosk má tu výhodu, že práce s ním je rychlá a nepotřebuje schnout. Moje nejmenší obrazy, velké asi 60x80 cm, tak vznikají třeba týden.

Lidovky.cz: S jakým ohlasem se vaše díla u veřejnosti shledávají? Je o metodu zájem?
Celkem jsem vytvořila zhruba více než 200 pláten. Nevím přesně kolik na míru a kolik z nich byly kolektivní motivy. Zájem je o obojí. Obrazy mám již v 6 zemích světa a vystavovala jsem je v Dubaji a aktuálně i v Jordánsku. Malovala jsem na dálku do Austrálie pro autistické dítě. Aktuálně se chystám na výstavu v Praze, která začne 5. listopadu 2020 a bude trvat až do února 2021. Vernisáž plánujeme na 28. listopadu, samozřejmě se ale budeme muset přizpůsobit opatřením, která budou v té době platit.

Klienti se mi většinou ozývají sami na doporučení. Jsou období, kdy si musí chvíli počkat a naopak. Jde to většinou přirozeně. Namaluji obraz na míru a pak mám třeba prostor pro dvě kolektivní téma. Poslední půlrok navíc pracuji na pražské výstavě. Hodně času věnuji rozvoji metod, díky kterým dochází k propojení mých obrazů s tiskařskou technologií a přenosu děl na velké formáty. Svou práci beru jako poslání a radost. Jsem vděčná, že mohu tvořit to, co mě naplňuje a ještě může udělat krásný pocit druhým.

Lidovky.cz: Tvoříte pouze na plátno, nebo máte v případě enkaustiky možnost pracovat i s jinými materiály?
Dá se malovat i na dřevo, voskový papír. Nejsem limitovaná pouze plátnem. Díky tisku ale mohu tvořit také na fasády, skříně, stoly nebo třeba textil. Aktuálně se chystám na opravdu velké skleněné desky o rozměrech 4x3 metry. Pracovala jsem také na skleněných šatních skříních či na fóliích určených k polepu auta a motorky. Možností je zkrátka mnoho. V tomto přenosu je ale spíš důležitý tisk a jeho úžasná technologie dnešní doby.

Vděčnost

Vlnové vibrace barev

Lidovky.cz: Takže zůstanete u malby voskem a jejím digitálním přenosem?
Vosk samotný je tak složitá technika, že na jiné nemám tolik času. Ale mám v oblibě ještě olejomalbu. Díky svému současnému muži, který je také výtvarníkem pracuji i s olejem a kombinuji je společně s voskem.

Rozdíl mezi blízkým a cizím určitě je. U blízkého člověka mám více informací a osobní zkušenost. A asi bych neříkala pravdu, kdybych řekla, že pracuji s každým stejně. To si myslím, že nelze.

Lidovky.cz: Kam se ve své profesi chcete dál rozvíjet?
Na své práci si nejvíce cením, že mohu dělat to, co miluji, a ještě být inspirací pro druhé. Vyprávím zde osobní příběh, který není jednoduchý a často si musím najít metodu či techniku, která mi pomůže. Pak ji společně sdílím s ostatními a dostávám často zpětnou pozitivní vazbu. Maluji obraz, jehož prostřednictvím si po skládám téma. Je to velice účinná terapie i pro mne. Další je koprodukce s druhým člověkem, se kterým se mohu propojením zkušenosti srovnat.

Ráda bych v budoucnu pracovala na převedení zvuku do barev. Což je velice jednoduše řečeno, pokud se mi vize podaří realizovat, povím o tom více. Mé přání je s barvami pracovat i na vědecké úrovni. Znát vibraci a vlnovou délku každé barvy. Zajímá mě svět barev, protože vliv vlnové délky zasahuje limbickou část mozku, kde je emoční centrum. A emoce jsou nástrojem velmi silným a léčivým pro každou bytost. Ráda bych tvořila fasády na domech a dávala své obrazy na místa, kde budou působit radost a krásu. Aby se člověk chvíli zastavil a uvědomil si požitek ze jsoucna, i když to zrovna není lehké. Toto vychází z mé vlastní cesty a filozofie, která se mnou rezonuje.

Autor: