17. srpna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Palacha nejde jen tak odbýt. Herec Viktor Zavadil o tom, jaké to je vžít se do národního symbolu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 11Diskuse
Viktor Zavadil | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Viktor Zavadil | foto:  David Neff, MAFRA

PRAHA První větší role ve filmu a hned nanejvýš zásadní. Přesně tak se mluví o vycházející herecké hvězdě, která dosud zářila hlavně v kladenském divadle. Viktor Zavadil patří mezi poměrně čerstvé absolventy Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Jeho tichého herectví si ještě na škole všiml režisér Robert Sedláček, mimo jiné autor sérií Bohéma a České století, a po epizodní úloze v seriálu Život a doba soudce A. K. mu svěřil úlohu životní. Mladý herec však z „efektu Popelka“ strach nemá. Film o konci nejznámějšího studenta bere jako svůj začátek.

Ve vinohradské kavárně působil poměrně nenápadně a na první pohled připomínal spíš chlapce z Rychlých šípů. Zatímco venku lilo, vyprávěl o dospívání v Olomouci, večerech v divadle a o tom, co mu pomohlo, aby se vcítil do potřeby svého vrstevníka vymezit se proti totalitě. Sám se narodil tři roky po revoluci.

Celovečerní snímek Jan Palach přichází po nedávné veleúspěšné minisérii Hořící keř z produkce HBO. Sedláček se však na rozdíl od její režisérky Agnieszky Hollandové zaměřil na život národního hrdiny ještě před tím, než se jím stal. Premiéru v kinech bude mít film 21. srpna, tedy v den výročí okupace.

LN: Jak dlouho jste se rozhodoval, jestli roli Palacha vezmete? Dlouho ne. Když vám ke konci školy zavolá kamarádka, že se po vás shání Robert Sedláček, jste spíš ráda. Když se s ním potom sejdete a on vám nabídne roli Jana Palacha, tak mě popravdě ani nenapadlo, že bych řekl ne. Je to přece obrovská legenda. Žádné přemýšlení a váhání neproběhlo.

LN: Chápu, že může jít o životní roli, na druhou stranu, jak sám říkáte, Palach je obrovská legenda, o které má každý svou vlastní představu, ne?
Je to zajímavé východisko k práci, alespoň pro mě bylo. Palach je opředený vším, co známe ze školy. Víme toho o něm hodně, ale zároveň malinko. A já si ho najednou musel představit jako celou postavu, zkrátka co nejpodrobněji, nejkonkrétněji. Samozřejmě velká část vycházela automaticky ze scénáře, potřeboval jsem ale zjistit ještě víc. Jana Palacha nejde jen tak odbýt. Měl jsem v sobě tedy určitě prvotní pocit, že budu sahat národu na určitý symbol, na jeho hrdinu, ale taky jsem věděl, že prací podobné obavy odbourám.

LN: S kým se člověk radí, když přijde nabídka na roli tak významné historické osobnosti?
S vlastní hlavou. Měl jsem ji od začátku plnou myšlenek. Základem byl samozřejmě scénář. Sled obrazů a situací mi poskytl hlavní materiál. A pak jsem četl několik knih, například z biografie Jiřího Lederera. Navíc jsme byli s Robertem Sedláčkem v archivu Univerzity Karlovy, kde je část Palachovy pozůstalosti. Viděl jsem osobní korespondenci, která mi hodně napověděla. Taky jsem měl před sebou věci přímo z toho činu, tašku a tak, což byl zvláštní pocit dotýkat se podobných věcí. A Robert se ještě setkal s Palachovým bratrem Jiřím.

LN: Vy ne?
S Palachovým bratrem ne. Setkal jsem se ale s jeho kamarádem. Pochopil jsem díky tomu, že to vlastně byl dvacetiletý kluk, který se přesunul do Prahy za studiem, což si spousta z nás zažila taky. Nemyslím si, že když si odmyslíme společenský kontext té doby, tak že to prožíval nějak výrazně jinak než třeba já, když jsem jel z Olomouce do Brna. Snažil jsem se proto rozpomenout na svoje vlastní vnímání, na svoje okolí. Musel jsem ho pro sebe udělat normálním.

LN: Co vás samotného na tom příběhu nejvíc zajímá?
Podle mě bylo zvláštní, co vypověděla Palachova tehdejší přítelkyně. Prohlásila, že v jednom z posledních rozhovorů, co s Janem měla, se spolu bavili jako lidé s budoucností. Mluvil s ní o tom, že budou mít dům, děti, rodinu a tak. A bylo to podle mě už v době, kdy přesně věděl, k čemu se chystá. Možná jen zatím nevěděl, kdy to udělá, ale minimálně nějaký plán činu v hlavě musel mít. Právě od těchto prazvláštních momentů v jeho povaze jsem se snažil odpíchnout.

Celý rozhovor s Viktorem Zavadilem o jeho výjimečné filmové roli si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 17. srpna.

V magazínu dále najdete:

  • Autentické vzpomínky na události ze srpna 1968, jak je prožívala šestice lidí, jimž tehdy bylo 18 -- a dnes je jim 68.
  • Rozhovor s bioložkou Kateřinou Sam o tom, kdo je v lese šéf a jak se žije s papuánským manželem.

Tereza Willoughby
  • 11Diskuse

Najdete na Lidovky.cz