Sobota 31. října 2020svátek má Štěpánka 13 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Pohádkový svět je plný stereotypů. Až na výjimky, ty se musí s osudem poprat samy

Simona Zmrzlá | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Simona Zmrzlá | foto: Vladimír KIVA Novotný

Praha Upozornila na sebe rolí Katynky z filmu Hastrman, za níž získala nominaci na Českého lva. Simona Hába Zmrzlá je ale také přední herečkou brněnského Divadla Husa na provázku a feministkou, která se o tom, co si myslí, nebojí mluvit nahlas. „Feminismus ze své podstaty usiluje o rovnoprávnost žen a mužů. Kdo s tím vlastně může mít problém?“ ptá se v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: V jednom rozhovoru jste řekla, že velmi obdivujete Gretu Thunbergovou. Ekologie je v současné době jedním ze skloňovaných témat. Jak se k ni stavíte vy?
Díky Gretě se téma klimatické krize dostalo k širší veřejnosti. Samozřejmě je mnoho dalších aktivistů a kolektivů, kteří odvádí důležitou práci. Jmenovala bych třeba Fridays for future nebo české Limity jsme my. Boj za zastavení klimatické krize považuji za jedno z nejdůležitějších témat dneška. Svět se musí zbavit závislosti na fosilním průmyslu. V Česku jde hlavně o zavírání uhelných elektráren (které ničí ovzduší nejvíc).

Lidovky.cz: Dalším tématem, který nyní hýbe společností, je covid-19. Jak ovlivnila pandemie váš život?
Já jsem v současné době doma s miminkem, takže na jaře v době nouzového stavu se toho pro mě zase tolik nezměnilo. A finančně jsme to nějak ustáli. Ale spousta lidí zůstala bez prostředků, protože málokdo má našetřeno na horší časy, není z čeho šetřit. Taky mě zaráží, jak je najednou každý expert na covid-19. Například mě fascinují různí doktoři, kteří, byť nejsou epidemiologové, tvrdí, že se jedná pouze o „chřipečku“. To považuju až za matení veřejnosti.

Simona Zmrzlá
Simona Zmrzlá v inscenaci Amadeus

Lidovky.cz: Netajíte se tím, že jste věřící. Chodíte do kostela? A vychováváte v tomto směru i svou dceru?
Pro mě „být věřící“ znamená hlavně neustrnout ve vlastní pohodlnosti. A samozřejmě láska k bližnímu. To může znít jako klišé, ale to je ta podstata křesťanství. A musím dodat, že důležitější je pro mě víra než příslušnost k církvi. Do kostela jsem chodila od malička. Dceru k tomu vedu, ale ne nijak autoritativně. Jsem zastáncem názoru, že nejlepší výchova je jít svým dětem příkladem.

Lidovky.cz: Asi nejvíce jste na sebe upozornila rolí ve filmu Hastrman, kde jste hrála Katynku, ženu divokou, ctižádostivou a emancipovanou. Jak moc jsou vám tyto vlastnosti blízké?
Na období natáčení Hastrmana vzpomínám moc ráda. Byla to skvělá práce s příjemnými lidmi od začátku až do konce. Ondřej Havelka měl velmi přesnou představu Katynky, nicméně mě nechal, abych se k ní dopracovala vlastní cestou. A nikdy ho neopouštěl vlídný úsměv. Co se týče Katynky, silných a emancipovaných ženských postav v českém filmu rozhodně není moc, takže jsem ráda, že jsem si jednu takovou mohla zahrát.

Lidovky.cz: Jak se stavíte k feminismu? Řekla byste, že jste feminstka?
Ano, samozřejmě, že jsem feministka. Feminismus ze své podstaty usiluje o rovnoprávnost žen a mužů. Kdo s tím vlastně může mít problém? Díky feminismu můžou ženy volit, účastnit se veřejného dění, rozhodovat o svém životě. Ale úplné rovnosti se ženy zatím nedočkaly. Máme tady mzdové nerovnosti, nerovnoměrné zastoupení žen ve vedoucích pozicích nebo politické reprezentaci.

Diskriminace také bývá nenápadně skrytá v domácnostech, v rodině. Už jen stereotyp, že muž doma ženě „pomáhá“. Jako by se nejednalo o společnou domácnost. Nebo že muž „hlídá“ děti, jako by nebyl rodič, který prostě tráví čas se svými dětmi. Nemluvě o českém porodnictví, kterému dominují muži (jistě tomu rozumí líp). Je vlastně nepochopitelné, že i pro spoustu žen je feminismus sprosté slovo.

Lidovky.cz: Nedávno měl premiéru váš nový film Princezna zakletá v čase, kterou mnozí označují jako nejlepší pohádku za poslední roky. V čem je podle vás výjimečná?
Princezna zakletá v čase je jedinečná svým spojením pohádky a principu časové smyčky. Pohádka je navíc ozvláštněna žánrem fantasy, takže postavy jednají víc jako skuteční lidé a divák se s nimi může snadněji ztotožnit. Ohlasy jsou zatím opravdu dobré, snad tomu tak bude i nadále. Já už můžu jen držet palce zpovzdálí.

Lidovky.cz: Pohádky ale v širším slova smyslu utváří podle mého názoru mylný obraz světa, týká se to především malých holčiček. Jaký na to máte názor?
Je pravda, že svět pohádek je plný stereotypů. Princezna čekající na vysvobození od prince, za něhož se následně vděčně a bez řečí vdá, to je klasika. Ale ohrané mi přijdou už i pohádky, kdy si princezna zachránce vzít nechce a ten se musí snažit získat její srdce jinak. V tom mi přijde Princezna zakletá v čase novátorská: princeznu nikdo nezachraňuje, musí se s tím poprat sama. Ona jediná si pamatuje, že zažívá ten den stále dokola - kdo jiný může vést bitvu s osudem než ona? A fajn je, že ani prince nenechá stranou, jen z něj nedělá svého zachránce, ale svého parťáka. Je to tak, snad se nikdo nelekne, ale Princezna zakletá v čase je jednoznačně feministická pohádka.

Lidovky.cz: Dceru vychováte ve střídavé péči, jak moc je to náročné skloubit s vaši profesí?
Ne, střídavé péči jsme se naštěstí vyhnuli. Podle mnoha výzkumů střídavá péče dětem škodí. Necítí se pořádně nikde doma, ani u mámy, ani u táty. Bývalý partner také nemá pravidelnou pracovní dobu, takže se domlouváme operativně. Dcera žije se mnou a při mém povolání nakonec s dětmi strávím víc času, než kdybych chodila do práce každý den od 8 do 17 hodin. Ale samozřejmě bez babiček a mého skvělého manžela by to nešlo. Obdivuju všechny matky samoživitelky.

Lidovky.cz: Je vám bližší film, nebo divadlo? A proč?
Je mi blízké obojí a obojí mě také baví. Film je víc o detailu, jemnější práce. Divadlo je zas o okamžité živé reakci, která se nedá ničím nahradit. Nechtěla bych se rozhodovat, čeho se vzdát.

Lidovky.cz: Máte nějaké pracovní sny?
Často jsem na tuhle otázku odpovídala, že žádné sny nebo vysněné role nemám. Nikdy jsem nesnila o rolích v Hollywoodu. Kdybych to ale měla brát úplně realisticky, pak můj sen je dělat smysluplné projekty, které mají co říct ke světu, mít z té práce radost a zároveň se tím uživit. Můj sen je prostě nedělat věci, které smysl nemají, ale které mi vydělají na nájem a na jídlo. A to bych ostatně přála všem lidem. Základní nepodmíněný příjem je zcela realistický sen a je na čase se o něm začít vážně bavit. 

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky

Máme podvyživené děti? Trend „zdravého“ stravování je tragický, říká odborník

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Špenát je hnusný, rajčata taky. Do školní jídelny nechodíme, tam nám nechutná. Jíme jen špagety a pizzu. A tak dál....

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Měření teploty u vstupu do pardubické nemocnice. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Generace nevzdělaných dětí. Jen málokdo dělá při distanční výuce pokroky

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Je osm hodin ráno, učitel zakládá virtuální místnost, do které se postupně připojí žáci. Jednomu nejde mikrofon,...