Neděle 26. ledna 2020svátek má Zora 0 °C zataženo Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Slyšet čáru. Experimentátor Grygar představuje retrospektivu v Národní galerii

Pohled do expozice výstavy Milana Grygara v pražském Veletržním paláci. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohled do expozice výstavy Milana Grygara v pražském Veletržním paláci. | foto: Národní galerie v Praze

Maloval dřívky, snažil se v obrazech zaznamenat zvuk a po plátně nechal hopsat mechanická kuřátka na klíček. Umělecký experimentátor Milan GryGar patří k nejvíce oceňovaným českým umělcům a v pražské Národní galerii představuje svou velkou retrospektivu.

Po vstupu do Velké dvorany Veletržního paláce Národní galerie v Praze upoutají nejen rozměrné obrazy, barevné objekty, ale i projekční stěny. Na nich se odehrávají umělcovy akce z šedesátých let minulého století. Celá expozice je tedy pojata jako jedno umělecké dílo. Nápaditě řešený prostor nabízí v čisté harmonii artefakty z dlouholeté a obdivuhodné umělecké kariéry. Grygar se na své cestě zabýval malbou, kresbou, instalací, zvukem či veřejnou akcí a stal se výrazným inovátorem moderního umění napříč mnoha obory – a to v celosvětovém měřítku.

Antifona, 2018 – 2019, zapůjčeno od autora
Pohled do expozice výstavy Milana Grygara v pražském Veletržním paláci.

„Milan Grygar se už v šedesátých letech snažil nejen o vizuální záznam zvuku, on propojoval obraz se zvukem a také prostorem,“ říká Michal Novotný, kurátor výstavy a ředitel galerijní sbírky moderního a současného umění v Národní galerii.

Milan GryGar (93)

Výtvarník Milan Grygar se narodil roku 1926 moravským rodičům ve slovenském Zvolenu. Po Škole uměleckých řemesel v Brně absolvoval v roce 1950 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde studoval v ateliéru monumentální malby Emila Filly. Od počátku šedesátých let maloval abstraktní obrazy, postupně se věnoval experimentální tvorbě, kdy objevil vztah kresby a zvuku, který při tvorbě nahrával. Od konce šedesátých let se věnoval tvorbě grafických partitur či „hmatovým kresbám“, jakýmsi scénickým akcím na principu pohybového kreslení bez vizuální kontroly vznikajícího díla. Vedle volné tvorby se věnoval užitému umění – živil se knižní grafikou a známé jsou jeho působivé plakáty k téměř 180 filmům. V polovině devadesátých let se vrátil ke geometrickým obrazovým kompozicím, především k cyklu Antifony, v nichž hledal souvislosti mezi zvukem, hudbou a barvou.

Jen pár dní před otevřením výstavy se v Praze Grygarův obraz z roku 1987 vydražil za 1,55 milionu korun. Také podobné malby pocházející ze série nazvané Polemika se čtvercem nyní vystavuje Národní galerie na umělcově retrospektivě. Jsou přísně geometrické – sytě monochromní černou plochu obrazu přetínají v různých variacích jen dvě velice tenké barevné čáry představující časový pohyb světla. Grygar je průzkumníkem a jakýmsi mágem minimálních gest a nepřipravený divák může být touto lapidárností zaskočen. Zpočátku dá zřejmě přednost umělcovým víc emočním či hravým experimentálním projevům. Například videím, která jsou na výstavě doplněna takzvanými akustickými kresbami, v nichž návštěvník nalézá otisky předmětů použitých ve filmu.

Experimentátor

Milan Grygar i ve svých třiadevadesáti letech pravidelně dochází do svého podkrovního ateliéru na pražském Smíchově. Patří k respektovaným fenoménům výtvarného umění již od šedesátých let minulého století. Podobně jako Zdeněk Sýkora, Adriena Šimotová, Stanislav Kolíbal či Karel Malich se vždy ubíral nevyšlapanými cestami, neúnavně experimentoval a nevšedním způsobem reflektoval člověka a jeho dobu. A dosud soustředěně hledá, nalézá a prolíná nové poznatky a prostupy, ve svém projevu je přesný a úsporný, zároveň však stále otevřený – připravený pracovat s prvky náhody a nečekanými situacemi.

Od nuly

U nás i ve světě se umělec proslavil spojováním vizuální i akustické stránky své tvorby a překračováním tradičních výtvarných disciplín. Nenápadný, spíše tichý, ale charismatický muž v některých etapách 

kreslil a maloval pomocí dřívek, natahovacích hraček, setrvačníků, nebo dokonce poslepu svýma rukama. Nechtěl šokovat, jen otevírat a bezprostředně zakoušet nové možnosti vyjádření. V posledních letech se vrátil k malovaným obrazům, jimž nechybí koncentrovaná hloubka, jindy zas intuicí vzrušená energie. Čiré experimenty dřívějších let byly nahrazeny komplexnější technikou i estetikou abstraktních obrazů.

Výstava v Národní galerii stále čímsi překvapuje. V jednom z filmových dokumentů sledujeme umělce v černém roláku, jak vytahuje z cylindru mechanické hračky včetně známých plechových slepiček, s nimiž vytváří náhodné kresby. Na stole potaženém papírem vehementně klovou zobáčky namočenými v černé tuši a zanechávají za sebou nečekaně se linoucí stopu. Jinde jsou technicistní a rotující předměty – roztočené šrouby, ozubená kolečka, ale i poskakující žabky – aktéry jakési volné akce s prvkem náhody. Revoluční doba šedesátých let opouštěla tradiční umělecké techniky a hledala nové možnosti a formy prezentace. Výtvarné umění se někdy stávalo divadelním představením. V této atmosféře se formovala a uzrála Grygarova poetika, kterou dále rozvíjel. Ve své době se umělec stal jedním ze skutečně originálních protagonistů aktuálních tendencí se sociálním aspektem.

Antifona, 2018 – 2019, zapůjčeno od autora

„Během provádění kresby jsem přítomen jako herec, ale také trochu jako divák. Skrývá se v tom něco téměř magického, nahodilost partitury, řád skrytý v chaosu. Každá z těchto akustických a mechanických kreseb je svého druhu miniaturním happeningem, živou podívanou plnou překvapení a poezie, bohatou na zvukové efekty. Realizace kresby před publikem mi přinášela mnoho podnětů. Byl jsem současně kouzelníkem, výtvarníkem, hudebníkem a choreografem,“ vzpomíná Grygar ve své monografii.

Na počátku šedesátých let bylo zřejmé, že se převážně lyrická abstraktní malba vyčerpala a stávala se do sebe zahleděnou. Malířství ztrácelo kontakt s divákem a dobou vyžadující jiné přístupy a „novou citlivost“. Šedesátá léta adorovala oslnivé technické objevy, lidé i umělci věřili v bezproblémový pokrok a společenský smír. Byla to dekáda zlomová ve společenském i uměleckém ohledu, končil jeden svět a začínal druhý. Bylo to také poslední období optimismu evropské moderny, avantgard a revolučních vzepětí.

Také v umělecké tvorbě bylo potřeba začít znova, takříkajíc od nuly. Na mezinárodní scéně tyto změny reprezentovala například skupina Zero (Nula), v zámoří obdobně radikální minimalismus či hravější pop art. A tyto tendence se začaly objevovat na respektovaných mezinárodních přehlídkách a inspirovaly mladé umělce včetně dychtivě hledajícího Milana Grygara.

„V roce 1964 jsem měl možnost vidět benátské bienále, kde byly vystaveny nové tendence amerického umění, pop art, minimalismus aj. Nabyl jsem dojmu, že evropská škola abstrakce je překonána, můžeme říci mrtvá, a že všechny možnosti prostorové analýzy forem, kubistické koláže a podobné věci, byly využity, i když všechny postupy ještě nebyly vyčerpány. Tato myšlenka mě dlouho pronásledovala. Viděl jsem, že výtvarné umění vstupuje do fyzického prostoru, a zaměřil jsem se na vytvoření zvukové koláže. Neznal jsem přesnou cestu, ale rozhodně jsem odmítal řešit své pátrání pomocí běžných technických prostředků,“ vzpomíná Grygar, v jehož tvorbě se zvuk brzo stal nedílnou součástí dosud zjevně vizuální tvorby.

Výstava ve Veletržním paláci tvoří jednotící podívanou, mapuje mnohaletou tvorbu a ukazuje na Grygarovy přetrvávající principy. Rané i zcela nové obrazy, které rámují výše zmíněné akční prostorové experimenty, mají mnoho společného. Nezobrazují realitu, ale jsou doslova jejím otiskem. Na jejich ploše můžeme pozorovat narůstající záznamy, gesta a struktury. Obrazy jsou vytvářeny stopami rytmických zásahů. Doslova slyšíme opakované autorovo dotýkání. Nejnovější obrazy jsou tvořeny úhozem a smykem štětce, ale ty starší obyčejným kouskem dřeva. Tyto malby nemlčí, ale přímo promlouvají, jsou jakousi barevnou partiturou či vzrušenou kaligrafií.

Takové události se zpočátku odehrávaly na papíře. Grygar v tichu ateliéru kreslil a naslouchal a objevila se mu náhle vlastní cesta. „Jednoho dne jsem vzal kousek dřeva a začal jím kreslit. Pamatuji si to přesně, přišlo to náhle, ticho a hluk, údery na papíře, prožitek zvuku. Začal jsem znovu, zapojil jsem magnetofon, poslechl jsem si zápis a pochopil. Našel jsem to, co bude napříště silnější než barva, akustickou událost,“ vzpomíná na své prozření z poloviny šedesátých let Grygar ve své monografii.

Milan Grygar

V roce 1966 Grygar poprvé vystavil kresebné záznamy spolu s magnetofonovou nahrávkou jejich vznikání. Tato netradiční komplexnost mu přinesla originalitu a mezinárodní proslulost. A dále zkoušel a experimentoval. Časem následovaly obrazy chvějivé, jakési záznamy pohybů ruky držící namočený úlomek dřevěné dýhy. Dobrodružné pátrání po novém a vnitřně prožitém výrazu ani v dalších letech neochablo a trvá do dnešních dnů. Milan Grygar zůstává po celý svůj život ojedinělým autorem, jehož tvorba odrážela aktuální tendence i hlubokou duši dotýkající se podoby nepokojně proměnlivého světa.

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vratislav Kulhánek v lednu 2020 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

Premium

Parkování zadarmo díky fíglu. Stačí si připlatit za vlastní espézetku

Parkuj na modré | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Češi parkující v centru Prahy na takzvaných modrých zónách zkoušejí fígl, jak nezaplatit za parkovné svého auta ani...

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Popularizátor vědy, novinář a pedagog Jan Tůma vynalezl v 60. letech výukový... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

NAPSAL SÁM ŽIVOT: Mladá maminka už potřetí bojuje s rakovinou
NAPSAL SÁM ŽIVOT: Mladá maminka už potřetí bojuje s rakovinou

Před třemi lety se Janě Ryšánkové obrátil život naruby. Byla v pátém měsíci těhotenství, když jí lékaři oznámili, že má rakovinu v pokročilém stádiu.