Scénář ke zfilmování osudů prvorepublikové hvězdy Baarové napsal Ivan Hubač a obsazení hlavní role Táňou Pauhofovou Renč zdůvodnil takto: „Je o mně známo, že jsem zatížený na slovenské herečky a ani nyní tomu není jinak. Táňa sice není Lídě tolik podobná, ale pro mě je důležitější její ztvárnění osobnosti a já vím, že ona je na tuto roli ta pravá.“
Renč je synem spisovatele a režiséra Ivana Renče a vnukem básníka Václava Renče. Jeho dětské angažmá u filmu si prý přála hlavně jeho maminka, která zpívala v karlínském divadle. Už jako čtyřletý se objevil v některých dílech cyklu o panu Tau.
Ke klučičím rolím například ve snímcích Družina černého pera, Nechci nic slyšet, Julek (budoucí komunistický novinář Julius Fučík) a Levé křídlo přidal časem drobnější role dospělé ve Svěrákových Vratných lahvích, Koljovi či Tmavomodrém světě.
Filmový debut
Ještě na studiích dokumentární tvorby na FAMU zaujal Renč debutem Requiem pro panenku (1991), jeho pokračování Válka barev ale publikum zklamalo.
Zhruba pět let točil jednu reklamu za druhou: „Ocitl jsem se v duševní prázdnotě, v bludném kruhu reklamy. A říkal si: Všichni už támhle dostávají České lvy, točí filmy, a já tady vydělávám prachy, které ani skoro nepotřebuju. Z těch reklam jsem si dokázal uškudlit na byt. To bylo jediné, co jsem neprohýřil.“ Jeho filmový retromuzikál Rebelové z roku 2001 vidělo v kinech půl milionu lidí, jeho přepis Vieweghovy knihy Román pro ženy z roku 2004 získal Českého lva pro divácky nejúspěšnější film roku.
  |
Drama Hlídač č. 47. (2008), pro které si Renč vybral do hlavní role Karla Rodena, vzniklo na motivy románu Josefa Kopty a vypráví o bolestném údělu člověka, který je ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky.
Pro televizi vznikla Renčova dokumentární rekonstrukce událostí 17. listopadu 1989 s názvem Polojasno, trojdílný film Vetřelci a lovci a třináctidílné pokračování seriálu Sanitka.
Na divadle režíroval Renč muzikály Rebelové, Kleopatra, Golem či Baron Prášil, podepsal se také pod úspěšné a kontroverzní videoklipy k písním Medvídek od skupiny Lucie a Láska je láska od Lucie Bílé.
Kauza medaile
Značný rozruch vzbudila kauza kolem medaile Za zásluhy I. stupně, již Renč vloni obdržel od prezidenta Miloše Zemana, poté, co jej veřejně podporoval v prezidentských volbách rok předtím. Režisér Jan Němec vzápětí vrátil své vyznamenání, které dostal od prezidenta Václava Havla v roce 2002, na protest proti tomu, že podle něj Zeman vyznamenává některé umělce jen na oplátku za jejich podporu v politice.
Renč Němce označil za hloupého a zapšklého staříka. Později své výrazy označil za neuvážené a neadekvátní, režiséra Němce si prý váží, jeho gesto však odmítá.
Vloni v lednu zase Renč nazval idiotem filmového kritika a redaktora Respektu Kamila Filu. Stalo se tak v rámci natáčení pořadu Českého rozhlasu Zaostřeno, kde ho právě Fila kritizoval kvůli rasistickému zobrazování cizinců v televizním seriálu Sanitka 2.
Filip Renč je svobodný a má nemanželskou dceru Natálii, která je podle něj „výsledkem jednodenního vztahu“. Otcovství přiznal až poté, co bylo prokázáno genetickými testy. „Vždycky si to nějak podělám,“ prohlásil v jednom rozhovoru na téma ženy. Sám o sobě navíc prohlašuje, že není moc dobrý otec. A jeho současná partnerka je právnička, což je podle něj „lepší než kdyby byla herečka. Právní služby se vždy hodí“.
