Po roce 1989 působil i jako vedoucí kanceláře sekretariátu prezidenta Václava Havla. V roce 1969 natáčel pohřeb Jana Palacha. Jeho posledním celovečerním filmem byl Spalovač mrtvol, kde hrála i Chramostová. Také díky jeho kameře má film na svou dobu mnoho inovativních a netradičních záběrů a nezapomenutelnou atmosféru. Byl tím, kdo trval na černobílé verzi snímku oceněného i v zahraničí.
Zemřel herec Bruno Ganz, představitel Hitlera ve filmu Pád třetí říše |
Za normalizace byl propuštěn z barrandovského studia a nemohl dále točit. Se svou ženou, které tehdy režim také znemožňoval společenské angažmá, organizoval bytové divadlo. Postihla ho částečná ztráta zraku, takže se ke své původní profesi nevrátil.
Dokumentoval i okupaci a Palachův pohřeb
Stanislav Milota se narodil 9. března 1933. Na Barrandově se vyučil filmovým laborantem a absolvoval grafickou školu. Již v té době se dostal jako asistent kamery k práci na filmech Václava Kršky Posel úsvitu (1950) a Mikoláš Aleš (1951).
Jako samostatný kameraman debutoval v roce 1963 díky Janu Procházkovi, podle jehož scénáře natočil Ivo Novák psychologické drama Na laně. Několik krátkých filmů Milota natočil s režisérem Vladimírem Sísem, s režisérem Jánem Roháčem udělal v roce 1965 Recitál Jiří Suchý - Jiří Šlitr.
V roce 1968 Milota při příjezdu okupačních vojsk Varšavské smlouvy natočil v Praze množství dokumentárních záběrů, v lednu 1969 dokumentoval pohřeb Jana Palacha.
Práci mu překazily potíže se zrakem
Kvůli potížím se zrakem se po roce 1989 k práci kameramana nevrátil, ale z materiálů, které natočil na konci 60. let, mělo premiéru ještě několik filmů. Hned v roce 1989 to byl středometrážní Zmatek, ve kterém Milota použil záběry pořízené v bouřlivých letech 1968 a 1969, kdy natáčel vše, co se tehdy dělo.
Materiál natočený při Palachově pohřbu se našel až v roce 2002. Vznikl z něj krátký film Jan 69. Dokumentární záznam má styl filmové eseje, je sestříhaný na hudbu Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka, jinak bez jakýchkoliv titulků či komentáře. Měl premiéru v roce 2002 na Festivalu filmů o lidských právech v Moskvě, v Česku byl poprvé vysílán 19. ledna 2003 Českou televizí.
V letech 1994 až 1996 byl Milota členem Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a v letech 1997 až 2001 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ze které také dobrovolně odešel. V roce 2001 získal Cenu Františka Kriegla.
Stanislav MilotaKameraman Stanislav Milota patřil v 60. letech k nejvýraznějším filmovým tvůrcům, podílel se například na snímku Spalovač mrtvol či na dokumentárním filmu Jan 69. Po nástupu normalizace se ale ocitl na indexu, v nemilosti byl i jako signatář Charty 77 a zasloužených poct se tak dočkal až po roce 1989. Působil třeba jako šéf sekretariátu Václava Havla a zasedal i v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. "Konečně, myslel jsem si, že to bude dřív, ale trvalo to 45 let. Tehdy vrcholila slavná šedesátá léta. Do toho přijel bolševik a rozmetal to," uvedl Milota v roce 2016, když přebíral Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Podle něj následovala vendeta, která postihla mnohé. I jeho si prý zavolali, bylo mu osmatřicet - a ve filmové branži skončil. "Nebyl jsem v tom sám, byli v tom i jiní. I proto děkuji akademii za to, že si na mě vzpomněla," dodal. Milota se narodil 9. března 1933 do pražské dělnické rodiny. Po neúspěšném pokusu o přijetí na střední uměleckoprůmyslovou školu se na Barrandově vyučil filmovým laborantem a absolvoval grafickou školu. Jako samostatný kameraman debutoval v roce 1963. V 60. letech se prosadil jako kameraman filmů Anděl blažené smrti (1965), Piknik (1967), Spalovač mrtvol (1968) a řady snímků krátkých i televizních. V srpnu 1968 Milota dokumentoval okupaci Prahy. Z těchto jeho záběrů a z pohřbu Jana Palacha pak vznikla středometrážní esej Zmatek. V roce 1969 ještě stačil vyvézt do zahraničí a darovat UNESCO film o Palachově pohřbu nazvaný Jan 69. Poté byl nucen z filmových studií odejít. Se svou ženou, herečkou Vlastou Chramostovou, pak Milota organizoval bytové divadlo a přivydělával si výrobou lamp. Postihly jej však tři mozkové příhody a částečná ztráta zraku, takže ke své původní profesi se už nevrátil. Spalovač mrtvol, kterého režíroval Juraj Herz, byl jedním z nejdůležitějších snímků Milotovy kariéry. Právě díky jeho záběrům má film na svou dobu mnoho netradičních a inovativních záběrů. Milota byl navíc i osobou, která trvala na černobílém provedení snímku i za cenu hrozby odstoupení z natáčení. Dnes již legendární film získal několik ocenění. Jedno z nich v roce 1972 na filmovém festivalu v Sitges v Katalánsku získal právě Milota za vynikající kameru. V 90. letech byl kameraman členem Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (1994 až 1996) a později členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (1997 až 2001). Milota byl oceňován za svoji výraznou tvůrčí činnost i nekompromisní občanské postoje. V roce 2002 jej vyznamenala Asociace českých kameramanů. Milota byl i držitelem Ceny Františka Kriegla, kterou každoročně uděluje Nadace Charty 77 za občanskou statečnost projevenou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika. |
