Vzpomenu si na hot yogu s projekcí pralesů na zdech (uhozený!), obrovské taneční studio, kde nejedna prdelatá černoška učí dancehall či jazz a taky hodiny dancefitness, kde spálíte kalorií jak na třech českejch zumbách dohromady. Každej tu zkrátka maká, každej na něčem dělá a každej je prej herec (bez práce). Každej se chce sebeprezentovat a sebeprosadit a každýmu jde o „bussiness“. Každej je prej sobec a nikomu nemám věřit. Los Angeles je údajně džungle a bla a bla a bla...
Věřím, že si každej přitahujeme lidi a příběhy tak, jak to máme zvládnout. Tak jsem zvědavá, co zvládnu v Los Angeles já. Zatím vám popíšu, jak probíhaly ty dva měsíce, které jsem tam dosud strávila, abych si sama uvědomila, do čeho se to vlastně stěhuju (držte mi palce s vízama prosím!).
Ve zkratce: noční koupání v oceánu s knězem, party s dvaceti novejma homosexuálníma kámošema ve West Hollywoodu, debata nad brkem s rabínem v domě producenta v Santa Monice. Privátní hodiny s dechberoucím výhledem na Beverly Hills s mým koučem Berniem, setkání s božím Brucem Dernem, se srdečným producentem Ala Pacina, s castingovou režisérkou Star Wars - byla tak krásnej, energeticky vyladěnej člověk (ať už to znamená cokoliv), že se mi chtělo brečet.
Alena DolákováNarodila se ve Vyškově, dětství ale dětství strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU, už za studií hostovala v Národním divadle v Brně. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Od roku 2012 je členkou souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. Oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či v připravovaném filmu Ztraceni v Mnichově. |
A pak třicet krásných lidí (ačkoliv je herec opakem člověka), který jsem nekonečně objímala a válela se s nima zpocená na zemi... Jaj, to není nejlepší popis masterclass... Vlastně to asi nejde popsat, jen zažít. Hele, žádná magie, reiki, fejky. Jen do vás někdo šťourá, ale protože šťourá do dvaceti lidí kolem, berete to společný utrpení jako růst a máte ze sebe skvělej pocit.
Tak mi, prosím, držte palce, ať mi chutná kale, spálím hodně kalorií na dancefitnessu, nemám tak velkou prdel jako ta učitelka tance, potkám hodně lidí jako ta castingová režisérka Star Wars a ať jsou se mnou všichni samej bussiness, protože jsem koneckonců asi sobec z džungle, co se chce sebeprezentovat a sebeprosazovat!
  |
P.S. Má vděčnost za tu možnost být a snad i tvořit v Los Angeles sahá daleko za přání mé prababičky procestovat svět (komunisti), za přání mé babičky vycestovat aspoň do Prahy (dědeček dvacet let nemocný roztroušenou sklerózou), za nevyřčená přání mé druhé babičky, co celej život dělala ve fabrice, a za přání mý druhý prababičky, co sice mohla chodit fandit na hokej, ale nesměla říkat slovo sex.
Je mi prostě jasný, že jsem sakra šťastnej klikař, v jaký době a jak žiju, a že si tu můžu v devět třicet ťukat blog, pak jít udělat rozhovor, přes den do kina a mezitím vysvětlovat americkejm úředníkům, jak jsem strašně moc slavná a hlavně potřebná v USA (víza). Tak tedy: Vzhůru, pane Halivůde, jedu za Tebou!
Zrzka v HollywooduBlog české herečky Aleny Dolákové o tom, jak prorazit v Hollywoodu, jak se neztratit ve velikém světě, o nástrahách hereckého světa, o celebritách, o tom, jak si udržet zdravý rozum v americkém Los Angeles. |
