Podle Münchauova článku budou v dlouhodobém horizontu tyto události důležitější než brexit. Zatímco odchod Spojeného království z Evropské unie nemůže Unii vykolejit, eurozónu stále může – především kvůli nevyřešeným problémům.
Ne že by tu byl nedostatek myšlenek, zažili jsme letos hned několik významných návrhů reforem. Francouzský prezident navrhl evropský rozpočet, ministra financí pro eurozónu a parlament pro eurozónu.
Německé ministerstvo financí zase vytvořilo plán, jak transformovat záchranný val pro eurozónu, tedy Evropský stabilizační mechanismus (ESM), do plnohodnotného Evropského měnového fondu. Klíčovou myšlenkou jsou poloautomatická pravidla vedoucí k restrukturalizaci suverénních dluhů příjemců pomoci. Měnový fond by pomohl a peníze by si vzal zpátky „očesáním“ privátních věřitelů.
Šéf SPD Martin Schulz přišel s překvapivou myšlenkou evropské federace, ale bohužel se předtím nenamáhal o něčem takovém přesvědčovat voliče ani spolustraníky v nedávné kampani. Evropská komise – která si hlídá svoje pravomoci a posty – navrhla začlenění mezivládní struktury ESM do Evropské unie. Návrhy Evropské komise jsou v opozici k návrhům Macronovým. EK nechce ani rozpočet pro eurozónu, ani ministra financí pro eurozónu.
A proti tomu všemu stojí evropští ministři financí, kteří smetli ze stolu všechny reformní návrhy, jak ty od Macrona, tak ty od Komise.
Takže nám všechno dokonale zamrzlo. Německé návrhy nejsou přijatelné pro Francouze a Italy. Francouzské jsou nepřijatelné pro Evropskou komisi. A návrh Komise je nepřijatelný úplně pro každého, stejně jako představa Martina Schulze o Spojených státech evropských.
Uskuteční se tedy někdy nějaká reforma eurozóny? Pokud ano, nestane se tak skrze normální politický proces, ale pouze v důsledku nějaké další krize, která ohrozí bohatství severních států.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
