V restauraci Maitrea nenajdete jediný pravý úhel. Poctivé dřevěné stoly a židle mají zaoblené rohy, vstupy jsou klenuté a lampy protáhlé a éterické jako medúzy v pohybu. Dokonce i rýhu mezi stěnami a stropem tady změkčili jakousi zakulacenou listelou s úhlednými barevnými kamínky.
Maitrea je vegetariánský podnik. Ale především, především je to podnik krásný. Což je třeba ocenit, protože když se mluví o vegetariánské restauraci, většina lidí (včetně mě) si představí buď strohou, špatně osvětlenou jídelnu nebo hipísácké doupě, kde lidé se psy posedávají na prošoupaných koberečcích a probírají poslední pochod za legalizaci marihuany.
Maitrea se nehodí ani do jedné z těchto škatulek. Interiér je zařízen vynalézavě, ale není přeplácaný, je útulný, ale ne ušmudlaný. Tedy přesněji řečeno, je dokonale čistý a působí luxusně. Zařídit restauraci fontánkami se sochami, nábytkem na míru a mozaikovými obklady muselo stát docela dost peněz.
Pro laskavé a milující
Taky že to nebylo hned. Rekonstrukce domu, kde se podnik nachází, probíhala podle zásad feng shui a trvala téměř tři roky. Maitrea (ze sanskrtu - laskavý, milující) je název celé budovy, o níž majitelé mluví jako o Domu osobního rozvoje. Odehrává se tu množství setkání volně inspirovaných buddhismem: meditační semináře, duchovně orientované přednášky a taneční workshopy. K podobnému programu se vegetariánský podnik rozhodně hodí.
Restauraci Maitrea vedou Václav Stanislav a Martin Dobeš, který už před třemi lety otevřel sousední, rovněž vegetariánskou restauraci Lehká Hlava. Pro její příznivce je otevření nového podniku kousek od Staroměstského náměstí dobrou zprávou - Lehká Hlava je totiž večer většinou beznadějně obsazená. Maitrea nabízí dvě podlaží s místem pro devadesát lidí, což je téměř dvakrát tolik, než se vejde do Lehké Hlavy. Prostor v prvním podlaží je vzdušný, s vysokými stropy a velkými okny. Dole je to intimnější, na zvýšeném stupni vedle moderního krbu najdete i několik pohovek.
Jídelní lístek je podobný jako v sesterské restauraci: směs zeleninových jídel od těstovin přes smažená až k burgrům a burritům. Pro milovníky české kuchyně je tu i bezmasá verze vepřa knedla zela s knedlíkem - vepřové je nahrazeno kousky tofu. Zní to zajímavě, ale nějak jsem si na to ještě netroufla.
Nejsem totiž zrovna nadšenec do všelijakých náhražek masa: do seitanů (rostlinná bílkovina z pšeničné mouky - pro případ, že byste nevěděli) a "slaniny" ze sóji. Obecně se mi zdají dost podezřelé a hlavně ne moc chutné. Raději si dám zeleninu s fazolemi nebo nějakými jinými boby, které dokážou nahradit chybějící proteiny. Takže opravdu nechápu, proč jsem si objednala zrovna burger okara (což je druh sóji hojně rozšířený v tradiční asijské kuchyni). Coby pravidelný konzument skutečných hamburgerů s hovězím masem jsem mohla čekat, že tohle nebude nic moc.
Na zeleninový burger to ale nebylo špatné. Houska byla domácí, nadýchaná a posypaná sezamovými semínky. Vnitřek nebyl překombinovaný - plátek rajčete, křupavý salát a jogurtová omáčka s česnekem. Nejvíc mi vadila (to je ale překvapení, že?) sójová část. "Karbanátek" byl zvenku opečený do křupava, ale uvnitř byl poněkud řídký. Něco jako když dáte do šťouchaných brambor moc mléka. Rozpadávající se karbanátek s tekutou jogurtovou omáčkou se navíc dost těžko jí. Burger byl vlastně docela dobrý, ale člověk si ho moc neužije, když ho musí každou chvíli pokládat na talíř, protože mu obsah stéká do rukávů...
Mexická jídla jim tady, zdá se, jdou lépe. Dala jsem si chilli z červených fazolí (130 Kč). Bylo doplněné čedarem a zabalené v trychtýři z tortilly. Na opravdovou mexickou kuchyni bylo chilli trochu moc sladké a málo pálivé, ale jídlo vypadalo nádherně a bylo ze samých čerstvých surovin. Na talíři byl ještě kopeček kysané smetany, salsa z červené papriky a hromádka několika druhů listových salátů. Guacamole (70 Kč) je na jídelním lístku uvedeno jako předkrm. Dostanete ho s domácí brioškou a já jsem si ho objednala jako přílohu k chilli. Bylo pikantní, se skutečným avokádem, nikoli z konzervy. Sláva!
Je libo domácí limonádu?
V téhle restauraci si na domácí stravě zakládají, a přesně to je jedním z důvodů, proč se mi tak zalíbila. Nabízejí vlastní bublinkovou limonádu (mátovou nebo zázvorovou, 45 Kč) a k dezertu z rozmačkaných jahod vám dají domácí čokoládové sušenky (byly sice poněkud tvrdé, ale čert to vem, snaha se počítá).
MaitreaTýnská ulička 6, |
Druhým důvodem mého příznivého hodnocení je, že tu mají velmi výhodné ceny - zejména když uvážíte, kde se restaurace nachází. V okolí totiž nic podobného nenajdete (ano, je tu vegetariánská dhaba Beas, ale od té doby, co ji změnili na samoobsluhu, už není, co bývala). Za obědové menu, které obsahuje polévku (v den mé návštěvy to byla jednoduchá mrkvová s koprem a jogurtem) a hlavní jídlo (perkelt z cizrny a arašídů s bulgurem a rýží), chtějí v Maitrea 105 korun, což je podobné jako v Beas. A pokud jste svůj život zasvětili duchovnu, vyjde vás oběd možná ještě levněji - mniši, duchovenstvo a "osvícení lidé" tu jedí zdarma.
Hlavní myšlenkou domu Maitrea je vytvořit "inspirativní a příjemné místo pro setkávání lidí". Nejsem si úplně jistá, co to přesně znamená, ale Maitrea se mi zdá opravdu celkem inspirativním místem. Možná že až sem půjdu příště, opravdu tam uvidím nějaké inspirativní lidi.
