Už v telefonu taky navrhl, že se sejdeme ve stejné kavárně, kde jsme dělali rozhovor před šestnácti lety, a upozornil mě, že bude mít na sobě prakticky totéž jako tehdy, „jen ksicht bude pomačkanější“. Že by se z někdejšího art teroristy stal na stará kolena konzervativec? Věk by na to měl – letos v prosinci mu už bude padesát.
LN: Jezdíte na motorce, lítáte ve vlastním letadle, teď to zkoušíte na okruhu – máte rád rychlost?
Tak když si jdu na poštu vyzvednout doporučenej dopis, hodně bych rychlost ocenil. Ono vždycky záleží na tom, v čem zrovna sedíte. Ve větroni člověk neoceňuje nejvíc rychlost, ale spíš svobodu: že si poletuje po obloze s ptáky, krouží s orly. Sám. A taky tam není signál... Rychlost? Asi ji mám rád, ale mě spíš baví akcelerace. A ježdění na okruhu byl absolutně skvělej zážitek. Jedete se závodním jezdcem, který vám říká, co máte dělat.
Ale ani tam rychlost vlastně není nejdůležitější. Jde spíš o absolutní superpreciznost a koordinaci. A je to samozřejmě i hodně fyzicky náročný. I letecká akrobacie mně přijde míň náročná než ježdění na okruhu. Protože ve vzduchu, když tedy člověk zrovna neletí Red Bull Air Race, není žádnej strašidelnej průšvih, jestli se seknete o dva metry na jednu stranu nebo na druhou. Země je relativně pořád daleko. Ale když projíždíte „dvě kila“ zatáčku na úplný hraně, chyba může bejt hodně malá, ale hodně drahá.
  |
LN: Prý jste si udělal papíry dokonce i na dopravního pilota.
Já mám hotové zkoušky na ATPL (Airline Transport Pilot Licence), přesněji ATPL (A) – frozen, což znamená, že mám všecky potřebné licence, a kdybych si udělal typovou zkoušku na 737, můžu nastoupit jako pilot.
LN: Měl jste někdy z něčeho strach?
Určitě. Mnohokrát. Párkrát i ve vzduchu. Ale větší strach mám pod vodou, při potápění. Nějak mám daleko větší respekt ke sloupci vody nad sebou než k počtu feetů pod sebou. Ale největší strach je, že mě někde vyfotěj na okresce.
LN: Když jsem se vás minule ptala, co si myslíte o Češích, řekl jste, že prototyp Čecha je „nepromíchaná, nezajímavá, lehce zkendlíkovatělá, taková jakoby nevopálená hmota. Spíš zemědělec, který, vzhledem k tomu, že pojal to špatný z židovstva tady, je trochu hrabivej a vychcanej. Současně je to trochu posera.“ Zlepšilo se to za těch šestnáct let, nebo ještě zhoršilo?
No, když se podívám na naše zastupitele, tak bych řekl, že se to dost zhoršilo. A ta odpornost na Hradě... to je už za úrovní nadávek. Opravdu to, co se děje teď v politice, je neverbalizovatelně ohavné. A ve vedení parlamentu komunista s rasistou?!
LN: Pár let jste žil ve Spojených státech. Co si myslíte o nich?
Myslím, že Spojené státy mají – hned po Zemanovi – druhýho nejhnusnějšího prezidenta na světě. Já nebyl ve Státech několik let, ale teď tam zrovna pojedu kvůli práci, budu dělat velikou sochu v Los Angeles, v Beverly Hills. Mně se ale zdá, že i když to všude jde od deseti k pěti, všude se to zhoršuje a znepěkňuje, tak ještě pořád přese všecko je Amerika jedna z mála zemí, kde bych byl schopen žít. Když si člověk zhnusen poměry řekne: „Tak kam bych tak zdrhnul?“, Státy pro mě jsou pořád ještě možnost útěku. Míst, kam zdrhnout, už není mnoho.
Celý rozhovor se sochařem Davidem Černým o řízení závodního porsche, pilotování boeingu a blížící se padesátce si přečtete v magazínu Pátek LN, který vychází 1. prosince.
V magazínu dále najdete:
|
