130 let

Manifest Více svobody školám

Česko

Dobrou výpovědí o současném stavu slovenského školství je manifest Viac voľnosti a inteligentnej podpory, který zveřejnili zástupci úspěšných škol (sdružení škol C. S. Lewise, bratislavské 1. súkromné gymnázium, Evanjelické gymnázium Tisovec a další, celý text je na adrese aktivneskoly.blogspot. com). Jejich požadavky mohou být v něčem inspirativní i pro Čechy: například žádají možnost odměňování učitelů bez ohledu na platové tabulky nebo možnost jmenovat ředitelem i osobu bez pedagogického vzdělání.

Slovenská reforma - na povrchu podobná české, tj. centrální vzdělávací program, který měly školy naplnit vlastními postupy -zůstala na půli cesty, začíná manifest. Školy nedostaly dost prostoru k uplatnění svých vlastních představ, protože jim stát předepisuje příliš podrobné objemy povinné faktografie. S nějakou iniciativou škol se ostatně ani moc nepočítalo, vzorové školní vzdělávací programy identicky kopírují státní osnovy.

Proto reformátorské školy žádají aspoň minimální volnost: „Stát může určit například na 1. stupni 80 procent hodin, na 2. stupni 65 procent hodin, na střední škole 55 procent hodin.“ Do léta 2013 by podle nich stát měl vypracovat aspoň tři různé vzorové vzdělávací programy, přičemž „učivo bude navrženo tak, aby vycházelo z běžných životních situací a z poznání způsobu myšlení žáků -tedy nikoli tak, aby východiskem byla struktura vědních disciplín“.

U učitelů manifest žádá, aby „škola mohla učitele ohodnotit na základě jejich reálného přínosu pro žáky, a nikoli podle způsobu odměňování stanoveného tabulkami. Škola by také měla mít svobodu upravit své vztahy s učiteli nejen výhradně formou pracovněprávního vztahu, ale i formou smluv podle obchodního zákoníku (tak aby se například zajímavá osobnost mohla stát učitelem jednoho předmětu i na více školách současně).“ Ředitelé by podle manifestu nemuseli mít nutně pedagogické vzdělání a do výuky by měla škola zvát lidi z praxe.

Slovensko je dnes jedinou zemí OECD, které chybějí pro některé obory učebnice. Bývalý ministr totiž uzavíral zvlášť smlouvy s nakladateli a zvlášť s autory, přičemž za opožděné dodání není možné autory penalizovat. Zde manifest jen zdvořile navrhuje, aby si stát ujasnil, jestli chce pokračovat v centralizovaných nákupech, nebo dá peníze školám.

A připomíná, že se poslední významný reformní skok ve slovenském školství odehrál za meziválečného Československa: „Za dvacet let první ČSR a v podmínkách, které byly těžší než ty dnešní, se i v oblasti školství podařil obrat a posun, z nějž později lidé profitovali dlouhé roky. Přinejmenším takový obrat bude země potřebovat i dnes.“

Autor: