Reakce na Funtoma

Myslím, že klíčovými důvody je obojí: jak "euroskeptik na Hradě", tak česká nevyzrálost. Spíše to nazvu alibismem, neochotou mít jasný názor a obhájit si ho (i na domácí politické scéně).O tom, že česká ekonomika nemá šanci růst a prosperovat bez ekonomické integrace s větším celkem (s EU nebo s Ruskem a jeho zájmovým okruhem) není ani nejmenších pochyb. Na to existují desítky analytických studií. To si dobře uvědomoval i Václav Klaus, když říkal, že nemůžeme být 51. státem Spojených států, musíme proto usilovat o členství v EU. On si to zcela jistě dobře uvědomuje i dnes, ale jeho osobní zájmy na domácí i širší politické scéně ho vedou k současným postojům - postojům, které, mimochodem, ani dnes výše uvedenému (že česká ekonomika bez úzké integrace s větším ekonomickým celkem nemůže prosperovat) neodporují! To jen významná část veřejnosti si je špatně vysvětluje, a to osobním zájmům prezidenta jen jde na ruku.Původní úvaha o vstupu ČR do EU byla veskrze racionální a z racionálního hlediska není nejmenších pochyb, že česká ekonomika i česká společnost na členství vydělaly:     Ekonomika prosperitou: pod tlakem EU nastal podstaný posun v zákonech umožňujících zdravý chod tržní ekonomiky - i když bohužel jejich vymáhání stále kulhá na obě nohy, obrovským objemem zahraničního obchodu s EU, který je hlavním zdrojem ekonomického růstu v ČR, i zahraničními investicemi, které by k nám zdaleka neplynuly v objemech let 1996-2008, kdyby nebylo perspektivy členství ČR v EU.     Společnost větší transparentností politických a ekonomických pochodů, i když obojí má zatím také z "západnímu" standardu daleko.V neposlední řadě jsme vydělali přímými dotacemi z EU, které jen za současné tzv programovací období představují skoro cca 650mld. (slovy šest set padesát miliard) Kč! Že je neumíme využít a naše politické strany a jejich kmotři by je nejraději nacpali do svých pokladem, což jim EU nebaští, protože financování politických stran je v rozporu s pravidly využití strukturálních fondů,  je jiná věc, ovšem i tou nám EU pomáhá. Když si proti černému financování politických stran a jejich nečitelného zákulisí  neumíme pomoci sami, je dobře, že nám pomáhá EU.  I když si za to vyslouží jen další vlnu silného křiku, co si to ten Brusel dovoluje.Na rozdíl od původní úvahy o členství v EU, která byla veskrze racionální, je ovšem celé naše členství už  téměř veskrze alibistické. Pro domácí politiku "já nic, já muzikant, proti ´ Bruselu´ nic nezmůžeme, jsme malí", vedle toho strach z Václava Klause, který i naše členství dokázal skvěle využít ke svým osobním zájmům a cílům. Klobouk dolů. On by si to sice jistě představoval ještě lepší, ale i to, co se mu podařilo dosáhnout v osobním zájmu a zájmu mocnosti na východ od nás, je obdivuhodné. Politická scéna napříč stranami, která se ho převážně bojí a bojí se čelit jeho populismu, mu v tom vrchovatě pomohla. Topolánkova vláda se pod tlakem okolností postavila proti ... a jak dopadla!Tohle Evropa vnímá dobře. Nečitelný národ, shrbený, ustrašený i doma, alibistický, "odvážně" okopávající kotníky tomu, jehož stádium vývoje demokracie už podobné přízemní metody nepoužívá. Národ soustavně hrající tak, aby vždy mohl plout s větrem, ať vítr změní směr jakkoliv, národ, který podporuje jen nataženou ruku, ale o odpovědnost se není ochoten dělit. Občas se objeví blýskání na lepší časy, ale vždy rychle zmizí, což spojenci zkrátka musejí považovat především  za totální nespolehlivost.Malí nejsme.  Chudí také ne. V EU patříme ke středním členům, mnoho zemí nejen se stejně velkou populací, ale i se stejně velkou ekonomikou, má velký vliv. Bez vize a koncepce také nejsme. Problém je, že česká politická reprezentace jako celek se zatím nikdy necítila těmi vizemi jednotně vázaná a žádná česká exekutiva si dosud nedokázala vázanost a identifikaci s jednotnou vizí prosadit. Ani u nejvyšší politické reprezentace státu, ani u většiny občanů.