Minimální pozemek, oválný dům a skvělé propojení se zahradou

Na konci loňského roku vydal architekt Ján Stempel u nakladatelství Kant knihu s názvem 99 domů, která, jak název napovídá, obsahuje 99 ukázek realizací rodinných domů v Česku za posledních zhruba sedm let. Je určena každému, kdo uvažuje o stavbě vlastního rodinného domu na míru, tedy podle návrhu architekta. Kromě krásných realizací, které jsou srozumitelně podány (viz např. jednotná grafika výkresů, s níž si dal autor velkou práci), obsahuje i výborné úvodní texty. O spolupráci s architektem, o právních, technických a konstrukčních aspektech stavby. Kromě autora svými texty přispěli i další renomovaní odborníci: Jiří Mráz, Jiří Plos, Jan Tesař a Jan Žemlička.

Čarování s prostorem

Dnes recenzovaný dům v Brně-Medlánkách je v této knize obsažen rovněž, a v jednom dost důležitém aspektu tu představuje dokonce rekordmana: ve velikosti, nebo spíše přesněji v malosti pozemku. Ten se totiž rozkládá na pouhých 245 metrech čtverečních. Jak se ale ukazuje, i na takto malý pozemek je možné umístit plnohodnotný dům pro rodinu, dvě parkovací stání, a ještě zbude dostatek místa pro venkovní terasu, zahradu i její zázemí.

Svatopluk Sládeček se na malou parcelu rozhodl vložit objekt oválného tvaru, a to na diagonálu. Tímto rozhodnutím právě uvolnil místo pro již zmíněné parkování i terasu – pochopitelně na opačných stranách. Oválný tvar si Sládeček vyzkoušel již v letech 2000–2003 při realizaci rodinného domu ve Zlíně. Tentokrát ho však dobře doplnil drobnými narušeními.

Hlavní hmota je černá, obložená svislým oplechováním, prořezaná minimálním množstvím okenních otvorů v bílých rámech. Vystupuje z ní malá krychlička, kde je ukryto zádveří. Další změny se dějí na zahradní fasádě. Nenápadnější, ale o to důležitější. V přízemí drobné seříznutí hmoty a rozšíření ve formě malé zimní zahrady, tak aby bylo snadnější vyjít ven na terasu krytou dřevěnou pergolou. O patro výše je vložena rovná část fasády v opačném směru, a na střeše dolního výstupku tak vzniká balkon pro ložnici rodičů. Poslední nepravidelnost je nejméně viditelná, ale právě proto možná nejdůležitější: rovina střechy je nad půlkruhovým schodištěm mírně snížena, a přivádí tak přirozené světlo skrze svislé zasklení.

Dům tvoří ovál s malým množstvím okenních otvorů, předsazeným zádveřím a parkováním pro dva vozy přímo na pozemku

Jednotlivé výrůstky z hlavní hmoty nejsou zrovna nejelegantnější, ale o eleganci autorům nejspíš ani nešlo. Navíc hlavní hmota domu je natolik silná, že tyto své drobné přívěsky bez problémů unese. Oválná forma je pro objekt velmi malé velikosti vhodná. Zachovává důležitý dlouhý rozměr, a naopak eliminuje častokrát hůře využitelné rohy.

Maximálně je využito zatočené schodiště, které v relativně malém vnitřním prostoru působí až monumentálně. V přízemí, hned za zádveřím, je pod nímumístěna toaleta a sklad nářadí přístupný venkovními dveřmi. Ve druhém patře je koupelna vsazena rovněž do půlkruhového prostoru, který vymezuje schodiště, a navíc je s ním propojena vnitřním luxferovým oknem. Toaletu v přízemí a koupelnu v patře se tedy podařilo umístit skoro přesně nad sebe, tak aby vedení trubek bylo co nejkratší.

Jinak je patro řešeno jednoduše a konvenčně. Obsahuje dva identické dětské pokoje se stejnými okny a větší ložnici (opět díky oválnému vnějšímu tvaru) s možností výstupu na balkon. 

Dům tvoří ovál s malým množstvím okenních otvorů, předsazeným zádveřím a parkováním pro dva vozy přímo na pozemku

Z konstrukčního hlediska jde o kombinaci zděné stavby a dřevostavby. Dřevěné jsou pochopitelně všechny vodorovné konstrukce překonávající krátkou příčnou vzdálenost a střecha. Přízemí je ponecháno hodně volné a v zásadě ho na dvě části dělí jen odlišné podlahové materiály – velkoformátová dlažba pro předsíň, kuchyň a jídelnu a parkety pro pobytovou část. V prostřed je umístěna kuchyň, která slouží jako ztužující konstrukční prvek a zároveň se dá obcházet dokola, což tradičně milují děti.

O kvalitě bydlení u individuálně stojících domů nakonec vždy rozhoduje plynulost propojení mezi vnitřkem a vnějškem, chcete-li, mezi interiérem a zahradou. A to je v tomto domě vyřešeno dobře. Možnost přejít z přízemí na terasu i v patře vyjít na balkon dodává tomuto malému, kompaktnímu rodinnému domu na hodnotě.

Chodby tu (skoro) nenajdete

Vnitřní dispozice se právě pro malou zastavěnou plochu s úspěchem snaží minimalizovat zbytkové prostory, především chodby. V přízemí se díky předsazenému zádveří bez nich obejdeme úplně a ve druhém patře jde jen o krátký úsek před vstupem do tří pokojů, který je ale záměrně rozšířen, takže má spíše formu haly než chodby. Před měsícem vzbudil v The New York Times velkou pozornost článek s názvem Living with Less. A Lot Less, neboli „Žít s méně, mnohem méně“, který se věnoval zmenšujícím se prostorovým nárokům mladší a střední generace, která – bez ohledu na své finanční zabezpečení – chápe, že ani v bydlení není velikost vše.

Rodinný dům je z prostorového hlediska luxus. Má většinou čtyři ochlazované vnější stěny a zabírá pořádný kus půdy. Tento malý příklad z Brna ale ukazuje, že se dá udělat i velmi úsporně. Jeho vnější plocha může být menší a pozemek opravdu minimální. Přesto může poskytovat vše, kvůli čemu lidé po rodinném domu většinou touží.