Amerika se obává, že čínská společnost může skrze telekomunikační technologie špehovat spojence či Západ a učinit ho technologicky závislým. Americký prezident podmínil další nadstandardní zpravodajskou spolupráci USA s Británií právě tím, jak premiér Johnson v této věci rozhodne. Britští experti prý až na maličkosti žádná zadní vrátka v čínské technologii nenašli, rizika mohou být odstraněna. Americké varování prý postrádá relevanci ve smyslu jasných technických důkazů.
Británie ale nevpustí Huawei do budování jádra sítí, vpustí je pouze na tzv. periferii. Huawei bude budovat vysílací věže a tzv. základní stanice. Dále čínská firma nebude vpuštěna do sídla britského premiéra, vládních budov, jaderných elektráren apod., což je poněkud absurdní, protože novou jadernou elektrárnu Hinkley Point staví právě čínská firma.
Operátoři v celé EU tvrdí, že úplný zákaz technologií Huawei by je stál 55 miliard eur, o to dražší by prý podle nich bylo budování 5G sítí bez účasti čínské firmy. Potíž také je, že jediní konkurenti – tedy švédská firma Ericsson a finská Nokia – regulérně varují vlastní investory, že budou mít nižší zisky, než se čekalo. Premiér Johnson ale vyhlásil, že Huawei může mít pouze 35 procent trhu, takže Ericsson i Nokia (a možná v budoucnu ještě někdo další) získávají velký prostor.
Britové po brexitu potřebují uzavřít obchodní dohodu s USA, ale i s Čínou a dalšími částmi světa. Nemohou tedy ignorovat americká varování. Přesto poskytli dobrý návod dalším evropským zemím.
Komentář Monitoru JM:
1. Hledání zadních vrátek v softwaru je podle našeho soudu od začátku minuciózní metoda a příliš komplikovaný přístup. Stačí přece argumentovat tím, že firma Huawei je podporovaná čínskou vládou a že Čína je totalitní země s imperiální ambicí monitorující své obyvatelstvo. Vytvářet technologickou závislost na takové firmě je špatné.
2. Americkou slabinou podobně jako v případě ruského plynu je, že nenabízí evropským partnerům a spojencům své dodavatele a svoje firmy. V případě amerického zemního plynu je nabízí, ale ceny jsou zatím vyšší a budování terminálů nákladné.
3. EU by měla v otázce Huawei žádat od Číny reciprocitu. Vpustíme vás na náš trh, když vy vpustíte naše firmy na ten váš. Také máme v EU nějaká pravidla, jako GDPR, můžete je zavést v Číně, a pak budeme diskutovat. Jenže potíží EU je především fragmentace trhu. Licence pro operátory draží každý stát po vlastní linii.
……..
Na serveru Bloombergu seZe’ev Chafets domnívá, že Trumpova mírová „dohoda století“, která má pomoci Palestincům vytvořit vlastní stát, není mírová dohoda, ale vlastně americká deklarace toho, že tzv. šestidenní válka konečně skončila a Izrael vyhrál.
Některé sunnitské země dokonce novou dohodu možná podpoří, tři velvyslanci arabských zemí se zúčastnili slavnostního ceremoniálu. Dohoda mluví o tom, že na Západním břehu může vzniknout demilitarizovaná samostatná entita pod podmínkou, že bude ukončen terorismus a Stát Izrael uznán jako židovský stát. Benjamin Netanjahu tomu říká „stát minus“.
Komentář zdůrazňuje, že hlavní lídr izraelské opozice Benny Ganc dohodu podporuje, což je na celé věci asi hlavní. V Rámaláhu se chystají demonstrace proti Trumpově dohodě, ale izraelské tajné služby to prý vyhodnocují tak, že palestinský prezident Mahmúd Abbás si nepřeje ozbrojené povstání. Mnoho Palestinců má v Izraeli práci nebo s Izraelem dělají obchody. Dohoda všední život Palestinců moc nezmění. Izraelské osady stejně stojí, v údolí Jordánu žije málo Palestinců a mešita al-Aksá v Jeruzalémě zůstane pod správou jordánského krále. Pro Palestince, kteří dávají přednost kvalitě života před ideologií, může být dohoda výhodná. Trump Palestincům nabízí 50 miliard dolarů pomoci a investice. Rovněž Izrael nabízí společné infrastrukturní a ekonomické projekty.
Palestinci zatím říkají, že Palestinu neprodají, ale vyhlídka na palestinskou armádu či vojenské pakty s arabskými státy je nulová. Možná je lepší nějaký ten „stát minus“ než žádný stát.
Důležitá část komentáře vysvětluje, proč žádný Trumpův nástupce dohodu rušit nebude. Ani Barack Obama nepřinutil Izraelce k tomu, aby akceptovali ozbrojenou Palestinu nebo vystěhování osad. Dohoda má podporu izraelských politických stran, které reprezentují 90 procent elektorátu. V Izraeli sice nikdo neslaví, lidé to potřebují vstřebat a získat v celou věc důvěru, ale i Palestinci by si mohli rozmyslet, že to, co se jim nabízí, není vysloveně porážka.
