Jde o naprosto klíčovou věc, která svou podstatou ilustruje a podtrhuje neschopnost kolektivní akce ze strany Evropské unie. Důležitá evropská země dělá jako obvykle unilaterální rozhodnutí, která ovlivní rozhodnutí dalších členů bloku, nebo jsou dokonce provedena na jejich úkor.
Dalším příkladem je německé ústavní pravidlo o vyrovnaném rozpočtu, které je podle Münchaua nejstupidnějším rozhodnutím v oblasti ekonomické politiky, jež jakákoli země G7 přijala za celý jeho život. Toto ústavní pravidlo uměle znemožňuje používat fiskální politiku ke stabilizaci ekonomiky v době, kdy arzenál měnové politiky narazil na své limity. Řízení eurozóny je dědečkem toho, že je EU neschopna kolektivní akce. A politika vůči Huawei je toho všeho vnoučetem.
Vše se brzy ukáže. Pokud Bundestag v tomto ohledu kancléřku nepřehlasuje, budou patrně muset další země EU Německo následovat. To zase omezí schopnost EU mít vůbec nějakou bezpečnostní a průmyslovou politiku vůči Číně. To, jak rozhodla Merkelová ve věci 5G, je diplomatický vlastní gól, srovnatelný s Trumpovým rozhodnutím stáhnout americké vojáky ze Sýrie.
MACHÁČEK: Trump a Čína: příměří |
Existují technické a komerční důvody, proč je pro Německo dobré vpustit do hry Huawei. Němečtí operátoři už od Huawei nakupují. A německá ekonomika by možná trochu utrpěla, kdyby v důsledku nějakého zákazu Čína přijala protiopatření. Ale v zásadě jde, ve srovnání s širšími dopady, o maličkosti. Dva ze tří světových producentů 5G, Nokia a Ericsson, jsou evropské firmy. Evropské sítě 5G by měly stavět evropské firmy.
Čínská firma nerozptýlila pochybnosti o tom, že bude chránit citlivá data občanů EU před čínskými tajnými službami. Strategie EU nemůže stát na naivní představě, že se čínská firma vzepře vlastnímu státu. 5G nebude další obyčejná telefonní síť. Bude to základní infrastruktura, na níž budou probíhat naše budoucí komerční aktivity.
V tomhle zůstává EU neschopná. Je schopná občas vyvažovat mezi různými zájmy svých členů, není ale schopna formulovat koherentní geopolitickou strategii. Podobně není schopna vytvořit z eura mezinárodní rezervní měnu a nástroj zahraniční politiky.
Některé závěry, ke kterým Münchau dochází, jsou však podivné. Například si autor myslí, že je správné, když Macron zavetoval otevření jednání o vstupu se Severní Makedonií a Albánií. EU se prý musí naučit fungovat a rozhodovat společně (viz 5G), a pak se teprve rozšiřovat.
MACHÁČEK: O Gretě a scientokracii, vládě svěřené vědcům |
To je mylný názor. Rozhodnutí Merkelové je mimochodem další fackou USA, jejíž diplomacie před technologiemi Huawei Evropu a Německo varuje. A jestli jsou některé země EU vstřícnější vůči návrhům USA, jsou to tradičně spíš nové členské státy. Jednoznačný a tvrdý postoj zvolilo například Polsko. V tomhle problém nevězí.
Přitom kdybychom to vzali přes selský rozum, je to vlastně prosté. Stačila by stará dobrá reciprocita. EU může říci, ano, vpustíme vás na náš trh, ale vy vpustíte evropské firmy Nokia a Ericsson na ten svůj čínský. A dostanou tam stejný kus koláče čínského trhu jako čínské firmy u nás trhu evropského.
Další požadavek: my máme v Evropě taková pravidla ochrany osobních dat, říkáme tomu GDPR. Až je v Číně zavede a budete dodržovat také, vpustíme vás na náš trh. Samozřejmě že otazníků je vždy milion. Ericsson a Nokia a jejich lobby nejsou slyšet, jednotný telekomunikační trh EU neexistuje, licence se draží stát po státu a EU by bůhvíjak dlouho vyhodnocovala, co je a co není veřejná pomoc pro Nokii a Ericsson.
Ale hlavně, pokud se jedná ve své podstatě o bezpečnostní problematiku, měly by do hry vstoupit armády i NATO, než bude pozdě. Doporučení různých specializovaných služeb zjevně nestačí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
