Když krize vypukla, většina makroekonomů se stavěla proti fiskálním stimulům, a tím znemožnila vládám adekvátně reagovat. Mnozí ekonomové též varovali před vysokou inflací, ta ale nikdy nepřišla. Minulé krizi přecházela ostrakizace disentních názorů ekonomů, a to v akademické obci i ve vládních agenturách.
Ekonomové, kteří krizi roku 2008 opravdu předpověděli, by se dali spočítat na prstech jedné roky. O to víc se jich tím dodnes chvástá. Prakticky nikdo z ekonomů se neomluvil ani si nenasypal popel na hlavu. Ekonomové získali po roce 2008 podobnou pověst jako bankéři (privatizace zisků, socializace ztrát) a bankéř, to je v západním světě od roku 2008 doteď v podstatě nadávka či symbol intelektuální jalovosti. Český ekonomický mainstream se zesměšnil také, ještě v průběhu podzimu 2008 tu ekonomové ve velké většině tvrdili, že se nás kolaps amerických bank vůbec nedotkne.
Noah Smith na serveru Bloombergu upozorňuje, že makroekonomové mají nyní – v rámci koronavirové deprese – báječnou příležitost vykoupit se.
Propad bude větší a komplikovanější než ten minulý po roce 2008, home office dává čas k přemýšlení a poptávka po potenciálních scénářích globálního vývoje je obrovská.
Současnou depresi nešlo předpovědět, byla způsobena administrativním rozhodnutím vlád ekonomiky zastavit či zavřít.
Makroekonomové většinou odhadují agregátní nabídku a poptávku. Minulé dvě velké deprese (po roce 1929 a po roce 2008) se zrodily ve finančním sektoru a projevily se především poklesem poptávky. Ropná krize 70. let se projevila nabídkovým šokem a následnou inflací a stagflací.
MACHÁČEK: Jak budeme říkat této krizi? A k prognóze MMF |
Současná krize bude znamenat nabídkový a poptávkový šok najednou. Nabízejí se keynesiánské stimuly, ale není to tak jednoduché. Kde mají lidé utrácet, když je zavřeno? Logické je platit firmám, aby nepropouštěly, posílit úlohu měnové politiky, která bude zásobovat firmy likviditou, a dávat lidem peníze přímo do kapes.
Další velká šance pro ekonomy je prognóza toho, jak se změní struktura ekonomik v průběhu krize a po krizi. Jak se změní zvyky spotřebitelů? O kolik víc se bude pracovat z domova? Jak se změní globální obchod? Co všechno se bude vyrábět doma? A co to bude doma? Doma bude doma, nebo doma bude v EU? Co všechno bude považováno za strategické? Jak se změní systém tzv. just-in-time delivery? Jak poroste úloha státu v ekonomice?
--
V rámci záplavy apokalyptických vyhlídek z pera různých ekonomů mne potěšil výhled Edwarda Hadase na Reuters Brekingviews, který se snaží zdůraznit i něco optimistického.
V těchto dnech se HDP většiny Evropy i Severní Ameriky propadl o bezprecedentních 25 procent. Některá odvětví jako turistika a cestování de facto přestala dočasně existovat.
MACHÁČEK: Oslabí americká hegemonie? |
Jenže. Fyzický kapitál zůstal nedotčen. Továrny jsou intaktní a mohou se rozjet velmi rychle. Stejné je to se službami. Touha po tom, že půjdeme do restaurace, na večírek, na koncert nebo na konferenci vypukne po karanténě s plnou silou. Stejně jako chuť někam si zaletět. Podobné je to s technologickým pokrokem. Mozková infrastruktura, laboratorní vybavení a komunikační nástroje nikam nezmizely.
Vývoj nové generace chytrých telefonů se možná o pár měsíců zpozdí, ale zase se zrychlí úsilí vědců v biochemii a farmacii. Určité semknutí společností v boji s pandemií a narůst solidarity se také projeví pozitivně. Lidský kapitál bude poněkud erodován, strach i izolace vytvoří jizvy, většina propuštěných se ale bude moci vrátit do bývalé práce, pokud bude jejich původní zaměstnavatel stále existovat.
I odolnost vůči krizím je vlastně ekonomicky pozitivní. Státy budou víc investovat do systémů včasného varování i rychlé reakce a strategických zásob, aby byly lépe připraveny na nějakou příští kalamitu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
