Sobota 24. července 2021, svátek má Kristýna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

MACHÁČEK: V čem Čína připomíná carské Rusko

  13:24
Čínská komunistická strana slaví sto let od svého vzniku. Podle komentáře Jamila Anderliniho pro deník Financial Times se tak děje uprostřed tvorby nových mýtů a narůstajících represí.

ilustrační snímek foto: Reuters

První řádka zakládající deklarace čínské komunistické strany praví, že je „předvojem čínské pracující třídy“. Dokument zmiňuje revoluci celkem osmkrát a ústava Čínské lidové republiky deklaruje zemi jako „socialistický stát s pracující třídou založený na alianci dělníků a rolníků“.

Ale dokonce i podle vlastních oficiálních statistik patří Čína mezi země s největší sociální nerovností na světě. Nerovnost je mnohem vyšší než v mnoha tzv. kapitalistických zemích. Sotva 35 procent z 92 milionů členů strany je považováno za dělníky nebo rolníky, většina jsou manažeři, funkcionáři a byrokraté.

Ve skutečnosti se poslední komunistická strana, která vládne v nějaké velké zemi na světě, transformovala v konzervativní a reakční stranu, jež chrání moc státně kapitalistických elit a staví na etnonacionalistickém principu 19. století.

Oslavy si příští měsíc strana určitě zkazit nenechá. Každý autoritářský systém ohýbá historická fakta, ale čínská komunistická strana vyčnívá. Třeba z Mao Ce-tunga, který byl v době založení strany provinční figurkou, se dělá centrální hybatel stvoření partaje.

Zpochybňovat ohnutý a vylhaný narativ znamená spáchat trestný čin „historického nihilismu“, což je od počátku letošního roku skutečný zločin a nepodmíněný rozsudek pro každého, kdo pošpiní, zpochybní nebo zaútočí na odkaz historických hrdinů.

Historii čínské komunistické strany lze rozdělit do čtyř epoch. Nejprve je tu období revolučního boje od 20. let do roku 1949. Pak přišla brutální éra maoismu a na konci 70. let éra politického a ekonomického liberalismu Teng Siao-pchinga. Současný prezident Si Ťin-pching je prvním lídrem po smrti Mao Ce-tunga, který nebyl osobně vybrán Teng Siao-pchingem a jeho vládou počíná čtvrtá éra.

Lze ji definovat jako období dramatické expanze čínské armády, asertivnějších postojů ve světě a totálního potlačení disentu. Ekonomicky Si nabízí vizi totální soběstačnosti řízené státem, která stále více připomíná válečnou ekonomiku.

Nejpřesnější je patrně srovnání s Ruskem v 19. století v období carů Mikuláše I. a Alexandra III. Myšlenky prezidenta Si o „socialismu s čínskými charakteristikami v nové éře“ byly dokonce včleněny do ústavy a od té doby jsou povinně a neustále veřejně obdivovány.

I když se ta nová ideologie obtížně definuje, jde v podstatě o konzervativní politiku, která vyžaduje ortodoxii, autokracii a nacionalismus. Je to podobné jako víra, car a otčina – což byla dogmata Mikuláše I.

Místo pravoslavné církve Si nabízí mix počínštělého marxismu, konfucianismu a maoismu. Další dva pilíře – autokracie a etnický nacionalismus jsou v zásadě identické s dogmaty Mikuláše II. Masové represe muslimů a Ujgurů – koncentráky a převýchova –, to se ale zase nedá s carským Ruskem srovnávat.

Pro současné čínské komunisty představuje ale kolaps SSSR stejnou historickou lekci jako francouzská revoluce pro Romanovce.

Teng Siao-pching měl pragmatický názor: je jedno jestli je kočka socialistická, nebo kapitalistická, hlavně když chytá myši. Také ale zakázal kult osobnosti, podpořil kolektivní vedení, časové limity pro lídry na vyšších postech a proces mezigenerační výměny kádrů. Tohle všechno Si zrušil. Tím sice prodlouží svou vládu, ale zkrátí životnost své strany.

Debata Jana Macháčka

Grafton Recruitment Praha
LOGISTIK JUNIOR | 30 000 Kč

Grafton Recruitment Praha
Kraj Vysočina
nabízený plat: 30 000 - 32 000 Kč