Na to, že hraju Lecha Walesu, jsem raději nemyslel, říká Wieckiewicz

Vzpomínáte si, co vás jako první napadlo, když jste dostal roli Lecha Walesy?
Pamatuji si to velice dobře, nicméně vlastně je to dost těžko uchopitelné. Vždycky když dostanete roli, je to takový mix různých pocitů. Na jednu stranu se člověk těší, na druhou stranu si říká, jak to asi zvládne. Když jsem se dozvěděl, že budu hrát Lecha Walesu, začal jsem hned přemýšlet o tom, jak tu roli uchopit a co by mělo být nejdůležitější. Vůbec jsem nemyslel na to, že budu hrát takovou slavnou osobu a točit s tak vynikajícím režisérem. Protože to by mě mohlo úplně paralyzovat. Musel jsem o tom přemýšlet jako o každé jiné roli. Vydechnout si a radovat se se člověk může, až když je film hotový, nejlépe až po premiéře.

Robert Wieckiewicz ve filmu Walesa: člověk naděje

Jak jste se na roli připravoval? Hrát žijící osobu, navíc národní legendu… Setkal jste se panem Walesou před natáčením nebo v jeho průběhu?
My jsme vyprávěli příběh Lecha Walesy z dávných dob, z dob komunismu, takže šlo o historii, ne o současnost. Proto jsem se chtěl soustředit především na Walesu, jaký byl tehdy, ne teď. Lech Walesa je teď úplně jiným člověkem než tehdy, a je i jinak vnímán ve společnosti. Dnes víme, jak události pokračovaly, ale on v 70. a na začátku 80. let nemohl tušit, co bude dál, jak se bude všechno vyvíjet, a že se stane za pár let polským prezidentem. Nechtěl jsem se s ním o té roli bavit, protože jeho perspektiva by mohla zkreslit pohled na tehdejší události. Ani Andrzej Wajda o to nestál. Vždycky zpětně vidíme věci vždycky trochu jinak. Je to prostě úplně něco jiného, když se teď díváte na sebe před dvaceti lety, než když jste vnímala realitu tehdy v tom okamžiku, bez vědomí, co bude potom. V Polsku máme takové přísloví - lidská paměť dokáže z nádoby s vodou udělat oceán…

S Walesou jste se tedy setkal až po natáčení? Jaká byla jeho reakce?
První reakce byla dost negativní. Hlavně se mu nelíbilo, jakým způsobem jsem ho ukázal během rozhovoru s Oriannou Fallaciovou. Říkal, že to bylo jinak, ale myslím, že je to právě příklad toho, o čem jsem mluvil. Nemohl jsem se řídit tím, jak si to on chce pamatovat. Pak ale přišel jeho syn a říkal, že to bylo přesně tak, jak jsme to předvedli ve filmu. Walesa prostě nechtěl sám sebe vidět tak, jak jsem ho zahrál. Ale později změnil názor. Byli jsme společně na spoustě míst, kde se film uváděl – na festivalu v Torontě, v Benátkách… a pak už říkal, že se mu vlastně film velmi líbí. Ale samozřejmě chápu, že je to hrozně těžké, vidět sám sebe na plátně. Třeba v Benátkách jsme seděli společně v hledišti – já, Walesa, jeho manželka Danuta – a dívali se na film, kde jsem já vystupoval jako on, a on přitom seděl vedle mě… Byla to vážně dost zvláštní situace pro nás pro všechny.

A jak na film reagovala paní Danuta?
Setkali jsme se několikrát, je to moc milá dáma, ve filmu ji ztvárnila moje kolegyně Agnieszka Grochowska. Taky to pro ni nebylo jednoduché, ale neprotestovala. Není vůbec lehké vměstnat dvacet let života a dějinných událostí do dvouhodinového filmu, člověk si pak musí vybrat jen některé prvky a rysy člověka, kterého hraje. Prostě nelze ukázat všechno.

Film Walesa: člověk naděje ukazuje i osobní život polské politické legendy

Slyšela jsem, že Andrzej Wajda má v oblibě říkat hercům – zahraj to, jak umíš, proto jsem si tě najal! Jak se vám s ním pracovalo?
Samozřejmě to tak nebylo celou dobu. Před natáčením jsme o filmu hodně mluvili, o postavě, i o celkovém pojetí. Během samotného natáčení není už na rozhovory tolik času. Wajda je absolutním mistrem kina, práce s ním je neuvěřitelný zážitek. Když na to přijde, dává hercům velmi precizní pokyny. Ale především se dívá na celek. Přistupuje k režírování, jako kdyby maloval obraz. Sedí u monitoru a pečlivě komponuje každý záběr. Pan Wajda vychází z toho, že když už herec roli dostane, musí udělat všechno proto, aby ji dobře zahrál, to znamená, aby se našel v té kompozici, kterou on připravil. Já mám moc rád takový styl práce, kde mi režisér dá volnost. Wajda dává svým hercům absolutní volnost, hlavně na nich záleží, jak postavu pojmou.

Herec Robert Wieckiewicz přebírá cenu za Andrzeje Wajdu.

Narazil jste při natáčení na nějaký problém, pochybnosti ohledně nějaké scény?
Jednou jsem dostal docela velkou ránu do nosu policejním štítem - dodnes tam mám jizvu - a museli jsme kvůli tomu natáčení na nějakou dobu přerušit. Taky bylo těžké točit všechny ty hromadné scény se stovkami statistů a občas se vyskytly jen technické problémy, jako že když se má točit slunečná scéna, tak začne pršet, a podobně. Ale hlavně, celkem jsme na filmu strávili půl roku života, takže bylo náročné soustředit se celou dobu dobře na postavu a nesklouznout k parodii. Walesa má totiž v Polsku řadu imitátorů, kteří vystupují v kabaretech a podobně, a tomu jsem se pochopitelně chtěl vyhnout.

Jak se vám hrálo s walesovským knírem, neuvažoval jste, že si ho necháte?
V žádném případě! Představte si, že vám den co den každé ráno nalepí tuhle strašnou umělou věc, svědí to a tahá, musíte to sundat, když se chcete najíst, pak zase nandat… vystřídal jsem jich asi šest nebo sedm, protože se ve filmu podoba kníru měnila, jak šel čas. Svůj vlastní knír jsem si nemohl nechat narůst, protože mi vousy nerostou tak bujaře jako Walesovi. Ale nechybí mi to.

Nemrzelo vás, že jste se při natáčení nepodíval do amerického kongresu, kde se odehrává závěrečná scéna filmu, která je nakonec ponechána ve formě dokumentárních záběrů?
My jsme sice natočili i jednu tuhle scénu se mnou, ovšem ve studiu. Nicméně nakonec se ukázalo, že do uměleckého záměru víc zapadá, když se ukáže ten opravdový, živý Walesa.

Z filmu Walesa: člověk naděje

Jaké bylo přijetí filmu a vaší postavy v Polsku? Kritizovali vás?
Já sám o sobě nebudu mluvit, protože bych se musel chválit, a to dělám nerad. Ale film jako takový byl přijatý velmi dobře. Což neznamená, že by nebyl kritizovaný, a to hlavně kvůli tomu, že Lech Walesa je člověk, na kterého má řada lidí odlišný názor. Některým lidem se film nelíbil, protože podle nich nezobrazoval Walsu pravdivě. Lech Walesa je zkrátka v Polsku velmi kontroverzní postava, jsou lidé, kteří věří tomu, že byl hrdina, a jsou lidé, kteří ho berou jako zrádce. Film jsme natočili i s ohledem na mladé lidi, kteří ty události nezažili, chtěli jsme jim ukázat, jak to podle nás tehdy vypadalo a jaký je náš názor na tu kontroverzi.

A jak tedy film na mladé lidi působí?
Co mohou soudit podle reakcí, se kterými jsem se osobně setkal, tak byli často překvapeni. Oni nezažili, jak to vypadalo za komunismu, že se stály na všechno fronty a pomeranče byly dvakrát do roka. Narodili se už do té doby, která se na Walesu dívala trochu svrchu, a až tenhle film jim ukázal věci, o kterých se třeba už teď moc nemluví.

Je podle vás Walesa typický Polák? Nebo jaká je podle vás typická polská vlastnost?
To je opravdu těžko říci. On má určitě některé typické polské rysy, jako je třeba tvrdohlavost. Ale hlavně má svoje velké charisma, přirozenou inteligenci, která působí na každého, kdo se s ním setká. Díky tomu se stal přirozeným lídrem. Dokázal mluvit s dělníky jejich jazykem, prostým a jasným. Do té doby s nimi nikdo takhle nemluvil. V tom byla jeho síla.

Robert Wieckiewicz a Agnieszka Grochowska

Role Lecha Walesy byla spíš vážná dramatická role, i když nepostrádala humorné momenty. Řekla bych ale, že vy máte docela velký smysl pro humor. Jaké role jsou vám nejbližší, co rád hrajete?
Samozřejmě hraju i v komediích a lehčích žánrech, to jsou pro mě chvíle odpočinku. Ale jinak dávám přednost psychologických dramatům, která v sobě mají i nějaké poselství. Na ty se rád podívám i jako divák. I když občas si klidně pustím totálně hloupý film, když jsem unavený.

Co si myslíte o současném polském filmu?
Určitě je stále lepší. U nás se točí padesát filmů ročně a všechny asi nejsou skvělé, ale obecně bych řekl, že se situace zlepšuje.