Do první kategorie spadá například vládní program na pomoc ekonomice. Jeho páteří je snížení sociálního pojištění, po němž by v rozpočtu měla zůstat díra 18 miliard korun. O takové peníze jsou politici schopni se vcelku zajímavě hádat.
Do kategorie tichých výdajů patří obří zakázka na likvidaci ekologických škod ve výši 115 miliard korun. Anebo včera posvěcený nákup obrněných transportérů. Armáda si za 14 miliard koupí 107 rakouských vozů Pandur.
Na příběhu pandurů je příliš podivností, než aby to mohla být náhoda. Ještě za sociálnědemokratických ministrů obrany začal generální štáb plánovat nákup transportérů, poněvadž se jezdilo ve stařičkých ótéčkách. Řekl si původně o 240 kusů. Od začátku bylo tak nějak jasné, že vyhraje zbrojovka Steyr a její osmikoloví cvalíci panduři. Do toho přišlo 11. září. Otevřela se nová bojiště v Afghánistánu a Iráku a i česká armáda připouštěla, že do tamního terénu se těžké pandury nehodí. Tendr přesto pokračoval. Paroubkův ministr obrany Karel Kühnl těsně před volbami 2006, které jeho stranu vymažou ze scény, podepsal smlouvu na 199 pandurů za 24 miliard. Topolánkova vláda ji za rok a půl vypověděla, se Steyrem však zahájila druhé kolo jednání a výsledek známe od včerejška. Lepší než Kühnl, ale pořád špatně.
Nic proti nákladům na zbrojení, pokud jsou zdůvodněné a uměřené. A 107 je míň než 199. Jenže NATO nám v době vypisování tendru doporučovalo pořídit si na zahraniční mise dvacet kusů. Proč si jich kupujeme pětkrát tolik? Rýsuje se snad na obzoru nějaká vláda, která by plánovala zněkolikanásobit zahraniční angažmá české armády? Rýsuje se bohužel jen vláda ČSSD, která české vojáky bude spíš stahovat.
Ve stínu pandurů blednou heroické souboje vlády se zájmovými skupinami a jejich nataženýma rukama. Před skupinou ve stejnokrojích srazí podpatky i takový státník, jakým je ministr financí.
- 3. března 2009 7:47
