Letošní protesty nemají vyhraněné původce, jak tomu bylo na podzim 2005. Nepatří k nim migranti, fašouni, ani nositelé jakýchkoliv -ismů, ale prostě lidé, jimž vadí zdražování nafty a benzinu. Jenže pozor, může to být předobraz příštího sociálního konfliktu v Evropě. Nebude to souboj tradiční pravice a levice, ale konflikt o vnímání spravedlnosti. Koření v rozporu mezi spravedlností globální a lokální, státní či národní.
Násilí, shořelé domy i vyrabované obchody. Demonstranti v Paříži poničili i Vítězný oblouk |
Je jen shoda okolností, že Francouzi protestují proti vyššímu zdanění nafty i benzinu v době, kdy v polských Katovicích začala další klimatická konference OSN. Ale obě události svým způsobem ilustrují střet legitimních spravedlností. U klimatu jde o to, jak snížit globální emisní zátěž. Je nabízena cesta změny spotřebitelského chování a vyššího zdanění škodlivin (paliv, letenek, masa…) Kdežto demonstrantům ve Francii jde o to, jak uchovat dostupnost automobilové dopravy, aby se nezměnila v hobby jen pro bohaté, prostě o spravedlnost z pohledu přerozdělování a států.
Není to abstraktní téma. Dokládá to propad stran tradiční levice, které tento konflikt a jeho aktéry nepodchytily. A nehájí je. Obrazně to vystihl německý bloger píšící pod jménem Don Alphonso. Velkoměstský hipster nasedne do elektroauta značky Tesla, jehož cena začíná na 78 tisících eur (dva miliony korun), a jede na venkov za farmářem nabízejícím biopotraviny. Jenže farmář je do města vozí dieselovou dodávkou.
Je to pro onoho farmáře otázka postojové volby? Či otázka ekonomického přežití? Nenajde-li levice pro tyto lidi pochopení, skončí jako Marie Antoinetta, která se při protestech kvůli chlebu zeptala: Tak proč nejedí koláče?