HUDEMA: Pan neviditelný, jenž zapomněl na 90. léta. Petr Kellner převzal roli obranáře a konzervativce |
V Česku byl lobbismus dosud něco jako sprosté slovo. Označení politický lobbista se často používá pro různé obchodníky s vlivem, úplatkáře a kšeftaře se státem. Prostě pro toho, kdo se kamarádí s politiky, chcete ho označit za gangstera, ale nemáte na to důkazy. Jenže lobbismus je zcela legitimní a záslužná činnost s hlubokými historickými kořeny.
Lobbing údajně vznikl už ve 13. století v Anglii, kde se lidé shromažďovali v předsálí domů poslanců a vysokých úředníků, aby jim tlumočili své prosby. A o to jde. Říci poslancům, ministrům a dalším správcům státu, co si lidé, organizace i firmy přejí. Předložit argumenty a pokusit se je přesvědčit, že jsou pravdivé a je třeba jim vyhovět. Je to jedna z cest, jak se politici dozvídají, co se vlastně děje. Nejde tedy o nějaké temné zákulisní rejdy či úplatky. Nebo by alespoň nemělo jít.
HUDEMA: Vzdálené hranice. Zákony musí chránit i ‚naše‘ hranice ve Středomoří |
Právě k tomu má sloužit i navržená regulace. Vytvoří registr lobbistů, osob, firem i organizací i seznam lobbovaných. Povinné budou zápisy o setkání s lobbisty. Aby vše bylo pokud možno průhledné. Přitom ukáže, kdo všechno jsou lobbisté a jak moderní lobbing funguje. Lobbisty totiž mohou být nejen velké firmy nebo bohatí jednotlivci, ale i třeba cizí státy nebo nevládní a profesní organizace. A také lobbisty jsou.
I když proti takto širokému vymezení lobbisty protestovaly například kraje, Česká lékařská komora či komora architektů. Nejen výrobci cigaret či majitelé velkých stavebních firem, ale i architekti, lékaři, odboráři, zaměstnavatelé či neziskovky bojující za ochranu přírody či proti globálnímu oteplování prosazují u poslanců a ministrů své zájmy. A my ostatní máme právo o tom vědět.
