Ale jak z toho vychází Vlček, který dal do hry svou čest? Tady jsme v pokušení dát slovo povolanějším. Zdeněk Drozd a další v textu nazvaném Hračky ve fyzice Vlčka zařadili výstižně: „Velké oblibě se dnes těší jednoduché dřevěné hračky...
Jednoduchou a starou dětskou hračkou je Vlček, nebo chcete-li káča.“ K jádru věci míří věta: „Pomocí Vlčka můžeme ukázat některé principy, jimiž se řídí setrvačník.“ Nejlépe podle autorů bude, když místo dlouhých řečí žákům „ukážeme prostě, co setrvačník dělá, a zmíníme se o tom, k čemu se to dá využít...“ Paroubkův setrvačník - tvrdé, ale pravdivé. Možná dojde i na „princip roztáčení Vlčka provázkem a technické problémy s tím spojené“.
Používat cizí texty, a navíc si tropit posměšky z něčího jména by však bylo neseriózní, Řekněme tedy jen stručně, že pokud Miloslav Vlček Paroubka poslechne, nebude se moci nazývat čestným člověkem.
- 12. ledna 2007 9:20