Topolánkovi slibujícímu svěží vánek nevadila Němcova pověstná arogance. Obyčejně nedůtklivému Paroubkovi nevadilo, jak hanlivě až urážlivě se o něm Dimun předtím vyjadřoval.
Dnes nás temná historie kolem tendru na dodavatele vězeňských náramků opět přivádí ke jménu Pavla Němce. Do mrtvol se sice kopat nemá, ale je nám líto – politickou odpovědnost za tuto zakázku, která se vyvíjí nepříznivě pro stát, nese Mirek Topolánek.
On k sobě kdysi na úřad vlády Němce pustil, on nevrle odmítal zprávy o jeho rejdech v justici, on posléze nechtěl slyšet námitky, které vůči nominaci Němcovy patronky Dany Kovářové vznášel například Jan Fischer. Té Kovářové, která se od Němce nedistancuje, ani když vyjde najevo jeho obchodní spojení s "plzeňským právníkem" Milanem Kindlem.
Čím jsou ti, kdo svěřenou stranu přivedli k 16,5 tisícům hlasů ve volbách, pro své nové zaměstnavatele tak atraktivní? Tušíme, že je zaměstnává jejich zkušenost.
Už vědí o své neoblibě, šťastně se zbavili ambicí někdy ještě někam kandidovat a mohou se soustředit na chladnou práci v zákulisí. Jejich problém je, že si neumějí poručit a pokračují, dokud je někdo nezastaví. Nestálo by ještě někomu za námahu zastavit ministryni Kovářovou?