Ve včerejších Hospodářských novinách publikovali text s titulkem Máme na to, zachraňovat životy za každou cenu?, z nějž vybíráme ty nejlepší kousky:
„Při epidemii chřipky se často také přistupuje k omezením typu zákaz vstupu do nemocnice či uzavření školy, nikoli však k takovým celostátním omezením, která by zásadním způsobem poškozovala ekonomiku.“ Dále: „Nejsme sice zdravotní experti, nicméně vláda ve svých vyjádřeních nijak nevysvětlila, proč jsou v případě koronaviru opatření tak drastická“ nebo „Lze pochopitelně namítnout, že hovoříme o riziku ztráty mnoha životů a že cena života se nedá vyčíslit. To jako lidé chceme všichni přirozeně slyšet. Ale dovedeno do důsledku by to pak znamenalo, že musíme zamezit všem hned zítra, v nouzovém stavu a pod dohledem policie, řídit auto, pít alkohol, kouřit, dělat extrémní sporty, nezdravě jíst a tisíc jiných věcí. Kvůli tomu všemu lidé umírají.“
Chlívku se lehce tmí před očima: toto jsou bývalí nejdůležitější ekonomové země? A takový mají problém s obyčejným logickým myšlením?
KAMBERSKÝ: Česko, to jsme my. A na tohle Česko můžeme být hrdí |
Začneme od konce: je jistý rozdíl mezi extrémním sportem a koronavirem – třeba že si každý může vybrat, zda něco takového provozuje, nebo ne. Neděláš extrémní sport – neumřeš při extrémním sportu. S koronavirem je to úplně jinak. Elementary, my dear Watson. O tom, že na žádný extrémní sport nezemřelo v Itálii čtyři sta lidí za den, ani nemluvě.
Brada padá i nad větou „vláda nevysvětlila, proč jsou opatření tak drastická“. Pánové žijí na Marsu? Neviděli zprávy? Nečetli zahraniční weby? Opravdu nepochopili, že se celý svět snaží omezit potkávání lidí, aby zpomalil přenos nákazy, protože pak se zhroutí celý zdravotní systém a budou umírat lidé nejen na koronavirus, ale i na zcela „obyčejné“ infarkty, protože zdravotnictví zkolabuje? Vrcholem je pak tvrzení „dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů korun na snížení o každé jedno úmrtí“. Hausnumero, vycucané z prstu.
Základní otázka, kterou oba autoři kladou, je samozřejmě zcela legitimní: Neplatíme za záchranu životů příliš vysokou cenu? Musela napadnout každého, kdo již dnes vnímá stamiliardové dopady krize. Ale pokus o odpověď musí být podložen solidní rozvahou, nikoli samoúčelnou provokací bez korektních výpočtů a analýz.
Zatím se spíš zdá, že zatímco Angela Merkelová říká „My jsme společnost, které záleží na každém životě a na každém člověku“, tak páni ekonomové vyznávají úplně jiné hodnoty.
Kdybychom použili podobně paušalizující a odbytou argumentaci, mohli bychom napsat: „Oba pánové pracují na vysokých postech v poradenské společnosti KPMG a kvartální bonusy vyplývající z vysokých obratů ‚rozjeté ekonomiky‘ jim zjevně zatemnily rozum.“
Vytvořili jsme společnost proto, abychom spolu nějak žili, nebo je smyslem našich životů roztáčet kola pětiletky?
