Kavanaugh tak má před sebou tvrdé slyšení v Kongresu, jenž musí schválit prezidentskou nominaci do soudu, který obrazně, ale i doslova ve Washingtonu sedí v jeho zádech. Přesun několika desítek metrů z Kongresu na Nejvyšší soud zvládl i přes obdobné obvinění před lety i dnešní soudce Clarence Thomas. Mezitím se v celostátních televizích včetně Trumpem neoblíbené CNN objevují reklamy, v nichž spolužačky soudce Kavanaugha vypráví, jaký je to skvělý a rodinně oddaný gentleman.
Christine Fordová ale není jen tak nějaká žena, sama je profesorkou na univerzitě v Palo Altu a se svým traumatem se svěřila už před nominací údajného násilníka. Navíc sama chtěla zůstat v utajení, zaslala jen anonymní dopis a poté, co se provalilo její jméno, odvážně souhlasila, že bude vypovídat veřejně před zákonodárci. Navíc žádá, aby celý případ vyšetřila FBI, a kdo by si snad vymýšlel, rozhodně na sebe sám nevolá „federály“. Jenže možného odkladu pondělního slyšení se chytili opoziční demokraté, kteří doufají, že drtivě vyhrají podzimní volby a nadiktují Trumpovi jiného kandidáta na Nejvyšší soud. Republikáni ostatně odmítli před volbami jmenovat zase toho Obamova.
Ze spravedlnosti se zkrátka stala opět jednou politika. Na druhou stranu jmenování nejvyšších soudců je v USA věc veřejná a to je dobře. U nás jmenuje třeba předsedy nejvyšších soudů prezident jako mocnář jen ze své vůle. A i přesto, že dosud se dá jeho volbě jen máloco vytknout, veřejná debata o obsazení takto zásadních funkcí by i u nás byla namístě.
