Každý přece věděl, že kdo dokáže dopravit družici na oběžnou dráhu Země, dopraví bojovou hlavici kamkoliv. A že mírový výzkum vesmíru je jen jakousi luxusní odnoží vývoje mezikontinentálních raket.
Když teď vystřelil svou první družici Írán, co na to řekne Lubomír Zaorálek? S vítězem druhé světové války ho neměřme, ale v Eisenhowerově roli ze 4. října 1957 jako by se stínový ministr zahraničí našel. „Je to něco, co nezvýší mé obavy ani o chlup,“ může opakovat po tehdejší hlavě USA. Jenže pět let poté přišla karibská krize, svět na pokraji války.
Jeden rozdíl tu ale je. Eisenhower odmítal existenci hrozby v době, kdy proti ní nebyla obrana. Zaorálek odmítá existenci hrozby i obranu – protiraketový radar v Brdech. Zkusme to jinak. Írán vyvíjí balistické rakety. Írán obohacuje uran. Írán hrozí vymazáním z mapy židovskému státu, našemu spojenci. Pěkná rovnice pro pátou třídu: Dává výsledek hrozbu, nebo ne? Teď o íránských schopnostech už nespekulujeme, ale víme. Jaký smysl má debata, zda Írán dostřelí jen do Bulharska, nebo až do Maďarska?
- 4. února 2009 7:52