Kundera byl velkou – a solitérní, dodává se – osobností. Takovou, jejíž pohled na svět se nezavděčí každému. Koncem roku 1968 svým textem inicioval debatu o českém údělu. Hájil pražské jaro a pokus o spojení socialismu se svobodou. Václav Havel mu v polemice vyčetl „provinciální mesianismus“: snaha o svobodu slova není zvláštní český úděl. Tak v čem je tedy Kunderova síla?
Uhde o Kunderovi: Potkalo ho to, co potkává velikány. Někteří nestrávili, že mu nesahají ani po paty |
Snad v tom, co napsal už v románu Žert. Ten příběh z 50. let ukazuje to, co je snadno uchopitelné i dnes: že dobře míněný fanatismus bývá cestou do pekel. A hlavně jak to napsal. „Když jsem prvně svou mysl prohnal textem Žertu, bylo to něco, co jsem v literatuře nezažil. Jako bych tam byl a jeho erotika mě zabila úplně,“ píše diskutér na webu. Právě toto okouzlení přebíjí spory o ideologie, charakter či nobelovské šance.
