Šanci má velkou, bez ohledu na to, jaký protikandidát ještě pozvedne předvolební korouhev. Čunka podporují nejen silné moravské regiony, ale i vlivné místní organizace z Čech (Praha, Hradec Králové).
Jeho kurz bezesporu stoupl poté, co se zřekl kandidatury hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a veřejně prohlásil, že podpoří právě Čunka. Snad jedině Juránek měl šanci svést s Čunkem napínavý souboj o nejvyšší partajní post. Hejtman je výraznou osobností strany, dokáže lidi sjednocovat (v čele KDU-ČSL si ho přál mít například Petr Pithart) a určitě by Čunkovi sebral významnou část moravských hlasů.
To se nedá říci ani o Vlastě Parkanové, ani o Adolfu Jílkovi, kteří jsou teď nejčastěji zmiňováni jako možní soupeři Jiřího Čunka v utkání o předsednickou židli.
Jakkoli nadějně má Čunek před prosincovým mimořádným sjezdem KDU-ČSL rozdány karty, platí ovšem za kandidáta kontroverzního. A to nejen kvůli masivně medializovanému - některými ovšem zcela prvoplánově kritizovanému - „odsunu“ vsetínských Romů z pavlačového domu, do kterého je sám kdysi sestěhoval.
Čunkovým handicapem jsou jak chybějící zkušenosti z takzvané vysoké politiky, tak chybějící vysokoškolské vzdělání. Otázkou také je, jak kompaktní partu se stranickými místopředsedy by vytvořil člověk, kterého zrovna neprovází pověst týmového hráče.
A jak by KDU-ČSL mohla vypadat za Čunkova předsednictví? Po několikaleté jalové pauze by se nejspíš pokusila navázat na to, co vytvořil a předčasně opustil Josef Lux: zbavit se kasalovské šedi a více se otevřít. Má-li partaj, které klesají preference, přežít, potřebuje se na politickém talíři stát podstatnějším kusem stravy než jen exotickou přílohou mdlé chuti. To Čunek ví. Mluví o zvěrohodnění strany. Už nyní vstupuje do jednání o budoucí vládě. Měl by ovšem říct, co konkrétně chce. Pokud teď lidovci zaspí, stárnutí a šednutí je nemine.
- 21. listopadu 2006 8:04