Na severu je pořádek a dobře se tam podniká, vládnou tam většinou socialisté, ale líbí se tam i kapitalistům, respektive tamější prostředí si chválí nejen zaměstnanci, ale i podnikatelé.
Boj s epidemií však poskytuje úplně jiný obrázek. Skutečně záleželo na tom, kdo včas přijal či nepřijal potřebná restriktivní opatření, omezil cestování do rizikových oblastí a zakázal masové sportovní a kulturní akce. Dělení Evropy na Východ a Západ nebo Sever a Jih tentokrát vůbec nefunguje.
Skvělý obraz nordických zemí poněkud kazí Švédsko, kde je podle mého osobního soudu zbytečně velký počet mrtvých. Zároveň ovšem můžeme být za švédský experiment s liberálnějším („promořovacím“) přístupem v evropském kontextu vděčni, protože tušíme, jak může fungovat v zemi s disciplinovaným obyvatelstvem a robustním zdravotním systémem. Díky unikátnímu švédskému přístupu se ukazuje to, co má být hodnotou Evropě vlastní: jednota i odlišnost zároveň, konkurence různých modelů a příkladů, možnost poučit se z chyb i správných přístupů ostatních.
MACHÁČEK: Až skončí pandemie, pozice Číny oslabí |
Na Řecko se v posledních dvanácti letech valí jedna špatná zpráva za druhou, které většinou mají co do činění s nepříliš dobrým a zodpovědným vládnutím, politikou a státní správou. Takže jedna dobrá zpráva: Řecko v boji s koronavirem obstálo skvěle, má zanedbatelně nízký podíl nakažených, nemocných i mrtvých, a to díky včasným a dobrým a profesionálním rozhodnutím státu a státní správy. Řekové přitom potřebují dobré zprávy, pochvalu a vyšší sebevědomí jako sůl. Je také dobré podívat se, že sousední Turecko a tradiční řecký rival epidemii zvládá s mnohem většími obtížemi.
Též lze ocenit, že mnohem lepší výsledky než Španělsko má například Portugalsko – opět právě proto, že zareagovalo jinak a včas.
V anglosaském tisku je oslavováno Německo, protože je velké a důležité – a USA či Británie se s ním rádi poměřují. Oproti Británii, Francii či USA Německo opravdu obstálo výborně. Testuje velké množství lidí, důkladně trasuje kontakty, nepoužívá tolik ventilátorů, má robustní nemocniční systém apod. Z našeho pohledu ale musíme říci, že Německo restrikce zavedlo zbytečně pozdě a pořádalo masově navštívené fotbalové zápasy v době, kdy u nás už bylo čtrnáct dní zavřeno. Nakažených je tam daleko víc, než tam být muselo.
Řeči o tom, že východ Evropy snáz přijal restrikce, protože lidé jsou na to jako stádo oveček zvyklí z komunismu, je holý nesmysl. Omezení třeba u nás byla v evropském kontextu středně přísného rázu. Ve Francii či v Itálii bylo jak známo možné opustit dům jen na procházku kolem bloku, s úředním papírem a razítkem k tomu. K řece nebo do parku se nesmělo vůbec. Žádná okénka s pivem, kávou či vínem. Přísná policie.
Hledání nějakých pomyslných rozdělovníků mezi tradičním západním a postkomunistickým prostorem nedává v případě pandemie koronaviru smysl. Nejdelší zkušenost s komunismem v Evropě mají přece v Rusku – a ve velkých městech je tam epidemie postihla velmi tragicky a silně. Ideologové a dogmatici si ovšem potravu vždy najdou.
Stereotypy o velkých národech, které si o sobě myslí, že jsou tak chytré, případně tak hrdinské a odolné, že se jim nemůže nic stát, si necháme pro sebe.
