Na článek se můžete podívat zde.
Pokusy zastavit brexit se nezdařily, stejně jako se nezdařila už kampaň tábora Remain před referendem v roce 2016. Protibrexitová koalice Hlas lidu minulý týden málem zkolabovala, když se její lídři nedohodli na strategii. Mají cílit jen na druhé referendum, nebo mají vést plnohodnotnou kampaň pro setrvání? V podstatě to reflektuje zcela různé pozice v opozici, tedy postoje liberálních demokratů a labouristů. Ti první chtějí žádost o brexit okamžitě stáhnout, druzí zase lavírují kolem dalšího referenda.
Nakonec to asi bude jedno. Boris Johnson vstoupil do kampaně s vysokým vedením v průzkumech, s rozdělenou opozicí a se sloganem „Dokončit brexit“, který silně rezonuje s náladou veřejnosti.
A jaká je tedy vlastně budoucnost proevropských sil v Británii? V určitém ohledu je autor optimista. Podle něj nebude třeba čekat na další generaci. Proevropské síly by ale neměly v budoucnu začínat tam, kde ty současné skončily. Ty se utopily v negativní kampani a v taktickém nabourávání procesu parlamentem.
Nejdůležitější bude nespoléhat se na staré gardy – politiky v důchodu, lobbisty a PR konzultanty. Budoucí kampaň za vstup do EU bude muset být jiná. Bude muset stavět na mladých lidech. Bude potřebovat jiný narativ. EU se pravděpodobně změní ve vícevrstevnatou unii s eurozónou v jádru. Až si to Británie zase rozmyslí, budou asi existovat různé úrovně členství.
O případném členství v EU by se nemělo mluvit jako o „dealu“. Tohle uvažování vyvolalo brexit. Deal se měří užitnou hodnotou – a zredukovat členství v EU na užitečnost se nevyplácí. Výklad toho, co je užitečné, se také může dost měnit.
Lépe bude mluvit o členství v klubu. Zapomeňme na lobbisty a ekonomy. Důležité oblasti členství v EU jsou opravdu ekonomické. Ale bylo chybou – a to už v minulém referendu v roce 1975 – portrétovat EU pouze jako jednotný trh.
Samozřejmě že je užitečnost důležitá, ale jde o jinou užitečnost. Evropa má také společné zájmy. A někdy v budoucnu, coby navrátivší se člen, může Británie pomoci definovat tyto zájmy a vyjasnit je.
Čas bude hrát do karet proevropským silám. Budou volit mladší lidé. Možná se sníží volební věk. Možná dostanou hlas i zahraniční rezidenti. Realita brexitu už bude známa. To, po čem lidé toužili, nejspíš vůbec nedostanou. Nespokojenost, která vedla k brexitu, zůstane. Jen se možná obrátí proti architektům brexitu.
Brexit je krizí britské identity. Příští kampaň se bude muset soustředit na identitu. Zastánci setrvání v EU se v roce 2016 identitě vyhnuli jako moru. Tím, že se členství v EU prezentovalo účetně jako „má dáti – dal“, se zastánci členství chovali jako cynik podle Oscara Wilda. Jako člověk, který zná cenu všeho a hodnotu ničeho.
Autor ale účastníkům pochodů za setrvání alespoň přiznává, že v sobě nakonec objevili smysl pro evropanství a pocit, že existuje i něco důležitějšího než obchodní obrat. Přišlo to ovšem pozdě na to, aby se podařilo něco zvrátit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
