Zaorálkovi do hlavy nalili rozumy lidé zejména z odborové organizace operního sboru, kteří se s vedením divadla nechtějí rozumně dohodnout na kolektivní smlouvě a přicházejí s nereálnými požadavky. V divadle je ovšem devět odborových organizací a pouze tato jedna vstoupila před prázdninami do stávkové pohotovosti a snaží se vytvořit dojem, že v divadle nefunguje nic. Zaorálkovi jeho poradci nakukali, že bude dobré ukázat se jako zachránce Národního divadla, kde se ubližuje umělcům a kdoví co ještě.
Zneužil jste Národní divadlo k agitaci, píší divadelníci Zaorálkovi |
Ministr zahraničí po udičce skočil, aniž by se rozhlédl – nejspíš asi tuší, kde je v divadle jeviště a kde hlediště, ale jinak o problematice nic neví, jen papouškuje odboráře a jednostranný článek z Divadelních novin. Ostatně jeho autor byl v Zaorálkově svitě, pardon vlastně nebyl, jak píše, vždyť jen stál ve dveřích zkušebny...
V průběhu let kritizoval a odvolával ředitele Národního kdekdo, aniž by věděl proč, ale ani odvolávači posléze nedopadli příliš dobře. Žádný ministr zahraničí se do tohoto národního sportu ještě nezapojil, Zaorálek má tedy pěkné prvenství, ale kýžené volební body z tohoto trapasu sotva vytříská.
