Je smutné, když část společnosti podléhá náladám a pravidlům galerky, či „odpadu, póvlu“, jak o sobě a kolezích z byznysu mluví s ironií sám Starka. Zmatení hodnot, kdy se muž pokládaný za zločince stává respektovanou a nakonec i populární „celebritou“, není možné svést na výjimečnost kdysi hornického, ba co víc „uraňáckého“ města, v němž platila osobitá nepsaná pravidla. Není totiž pochyb, že hlavní odpovědnost nesou lidé, kteří odpovídají za neutěšený stav policie, justice a toleranci vůči korupci. Tedy ti politici, kteří se nejen v Příbrami, ale především v Praze vystřídali za posledních sedmnáct let u moci.
Situace v Příbrami je klasickým modelem, jak se v postkomunistickém prostředí vymstí každá shovívavost k projevům svévole a tupé síly. Těžko říct, kdy se spirála arogance a pohrdání zákony mohla včas zastavit. Snad v době, kdy Starka teprve začal polykat jednu hospodu za druhou. Třeba o něco později, kdy se mladí Příbramáci naučili, že musí ctít autoritu svalnatých „starkovců“, pokud nechtějí na stadionu nebo na diskotéce „dostat na budku“. Možná nebylo pozdě ani tehdy, kdy se již začínající podnikatelé naučili chodit za Starkou a jeho lidmi s uctivou žádostí o povolení svých aktivit, jako jejich otcové dříve docházeli na okresní výbor komunistické strany.
Otec živitel
V té době by ale napravení pokřivených poměrů vyžadovalo už značné úsilí. Město totiž dávno ovládala podobná dusivá úzkost jako za časů totality. Obavy, že pokud si nebudu hledět jen svého a postavím se proti zavedenému systému, přijdu o existenci. Pocit, že nikde nemám dovolání.
Mnozí lidé se s tím nakonec nejen naučili žít, ale dokonce Jaroslava Starku respektovat a svým způsobem si ho i vážit. „Je pravda, že řadě Příbramáků při vyslovení jeho jména naskočí husí kůže,“ nechal se před novináři minulý týden slyšet nový starosta Josef Řihák. Některým naopak naskakovala husí kůže při představě, že by o Starku a jeho peníze investované do místního sportu mělo město po jeho zatčení nadlouho přijít. Co by pak byla Příbram? Zapadákov, který se nevzmůže ani na první fotbalovou ligu? Nemluvě o tom, že pro leckoho se mocný boss stal díky síti svých podniků i otcem živitelem. Příkladem jim jdou i někteří nynější a bývalí místní úředníci. „Chtěl bych vidět ty důkazy, které proti němu mají,“ zesměšňoval Starkovo zatčení bývalý někdejší okresní přednosta Jaroslav Štefan. Podobně se chová i příbramský exstarosta a lidovec Josef Vacek. „Nedůvěřoval jsem veliteli policejního zásahu,“ vysvětlil letos, proč nepředal vyšetřovatelům úřední dokumenty mimořádně významné pro korupční kauzu spojenou se Starkovými podnikatelskými aktivitami. Důvod? Policejní důstojník se prý bývalého starostu pokoušel získat pro svrchovaně nečestnou věc - aby vypovídal proti Starkovi. Dost možná by s Vackem v tomto bodě souhlasil i místní policejní ředitel Stupka, který strádá podle řady Příbramáků návaly slepoty a hluchoty, pokud jde o aktivity Starky a jeho party.
Jed, který ohrožuje společnost
Pozoruhodný pohled na to má sám Starka. „Copak někdo udělá v tomhle státě takový peníze bez vědomí orgánů, které vykonávají státní moc?“ řekl časopisu Reflex v souvislosti se svým někdejším podnikatelským partnerem Radovanem Krejčířem (z vraždy jehož otce je nyní podezírán). „To je stejný, jako to bylo za komunistů,“ dodal. Podle všeho přesně ví, o čem mluví. Nebo přinejmenším říká to, o čem ví, že je o tom přesvědčena velká část jeho krajanů. Podobně jako se pokoušel bodovat u veřejného mínění, když mluvil u svých návštěvách u páterů redemptoristů na Svaté Hoře. Buď jak buď, lidí, kteří cítí k příbramskému bossovi respekt, je dost. V anketě lokálních deníků ho minulý měsíc označili za druhého nejvlivnějšího muže celého Středočeského kraje - hned po hejtmanu Petru Bendlovi.
Demokracie má naštěstí své limity, díky nimž populistické dary na utvrzení lokálpatriotického ega a loajality k místním „autoritám“ nestačí k zisku přímého politického vlivu. Starkův letošní pokus prosadit své lidi na kandidátce Unie pro sport a zdraví do vedení příbramské radnice ztroskotal. Skončili druzí od konce. To ale nic nemění na tom, že nepotrestané zlo se časem stává jedem, který ohrožuje normální fungování společenského organismu - na úrovni obce a potažmo i státu.
Lítost nad Starkovým zatčením a to, že jeho medializace „poškodila Příbram“, není pochopitelně převládající náladou. Většina Příbramáků na veřejnosti raději mlčí a úlevný povzdech si nechává na posezení se známými. Kdo si ale troufne odhadnout, jak dopadnou další příbramské volby, pokud se Starka vrátí po spanilé jízdě po vyšetřovacích vazbách jako vítěz? A nádavkem k tomu jeho klub vyhraje první ligu...
