O úspěšnosti projektu rozhodne čas

K tomu, zda je označení projektu architekta Kaplického mazlivým či dehonestujícím (polyp, medůza, puding) se nehodlám vyjadřovat.
Každopádně je mi to však milejší, než případná škatule, skleněné peklo, socialistický kontejner či moskevský dort.
Jak se vítězný projekt vypořádal se zadáním knihovny v Praze: moc česky nepřečnívat (aby nebyla zastíněna historie), zastavit minimum parcely (ovšemže ne u historického jádra, ani ne na periferii - kde ji pak vzít?), nejít pod zem (třeba je tam Letenská Venuše) a pokrýt kapacitu aspoň na 100 let, nechám na univerzálních expertech a mudrcích.
Soudím však: příležitostná tramvajová smyčka na pražské Letné (už i v minulosti životu nebezpečná) tam nemusí být, stejně jako rozlehlé parkoviště autobusů, i příležitostné májové a jiné cirkusy; rámec místa teď "dekoruje" pár ostudně dlouhodobých ruin na hlavní třídě a i nezdoba konstruktivistického svatostánku Sparty se všemi velkoreklamami a sgrafity.
Tvrdím, že o úspěšnosti projektu rozhodne jen čas. Vše nové se setká vždy s odporem většiny. Stejně jako o Tančícím domě, který se už vžil, a je teď už obdivován japonskými turisty.
Rád bych se někdy v denním tisku seznámil s úspěšnými realizacemi skvělých českých architektů ve světě (nebo je to jen Dóm v Hirošimě?).Pokud ovšem vše (jak je doma zvykem) od jiných (zejm. rodáků) není apriori podezřelé, či vůbec špatné.